Krampus: Táhni k čertu

Při sledování animovaný sekvence jsem se přistihnul, jak mi na hubě naskakuje blaženej úsměv, že konečně sleduju něco, čehož potenciál neni úplně zabitej... No a když ona scéna skončila, bylo to zase ve sračkách! Krampus není sice vůbec špatnym filmem a díky nadsázce a vstřícný věkový přístupnosti navozuje rodinnou hrůzo-zábavu jako před lety třeba Gremlini, tuctový provedení a v podstatě nulová vize tvůrců ale celej potenciál naprosto utápí a ten pokus o nastolení novodobý vánoční klasiky tak přichází vniveč. Atmosféra mohla bejt rozhodně víc procítěná, stejně jako násilí mohlo bejt brutálně krvavý a příběh klidně skrze animaci víc rozvedenej. Takhle je to jenom - vzhledem k rozpočtu - sice technicky skvěle natočená pohádka, ale bez jakýchkoliv tvůrčích ambicí. Přitom řada momentů je vyloženě parádních. (25.02.2016)

Lehce hororová verze Vánočních prázdnin, která mě příjemně překvapila. Osobně jsem se u toho bavil a ta kombinace hororového a komediálního žánru mi zde sedla. Nejen fandové hororu si zde podle mě přijdou na své. UPDATE 2.12.2019 - Na podruhé v telce mě to moc nebavilo, obsazení je zde veskrze nesympatické, humor spíše nevtipný, a maska Krampuse mi přišla jako trapas. Celkově moc nechápu smysl toho filmu. (09.12.2015)

V podstate veľmi solídna lahôdková hororová záležitosť. Ale má zopár nedostatkov a ja za ten najväčší považujem nevyužitý potenciál. Čo poteší, sú odkazy na Vianočné prázdniny, skutočne temná atmosféra, a u mňa jednoznačne záver. Je dosť s podivom, že v závere hollywoodskeho filmu som si spomenul na takú šialenosť, akou bol Dellamorte Dellamore. Inak mačku nahradil pes, elektrina znova štrajkuje, všetci sú na nevydržanie a David Koechner je dvojčaťom Randyho Quaida. Alebo sa dal pre potreby filmu chirurgicky upraviť, čomu hovorím skutočná obeta pre úlohu. (10.12.2015)

Na Krampuse jsem se poměrně těšil. Místní uživatelé tady z něj udělali takřka legendární film, který do budoucna k Vánocům bude vysloveně patřit a házeli ho do stejného pytle například se Sám Doma. Se Sám Doma to má mimochodem podobné tak akorát pár melodií v celkovém hudebním podtextu. Jinak je to někde úplně jinde. Krampus tady totiž střídá pohádkovou atmosféru a regulérní horor a la Noční Můra z Elm Street. Nicméně uznávám, že pár opravdu zajímavých momentů film měl. Třeba úvodní scénu v obchoďáku, která je naprosto luxusní a nebo kreslená scéna, která vypráví příběh babičky, co se s Krampusem v dětství již jednou potkala. Ta vypadalo mimochodem skoro jak od Tima Burtona. Zbytek je klasická vyvražďovačka, u které vlastně nevíte, jestli je komedií (hláškující věčně nalitá babka, tři živí perníčci) nebo hororem (Krampus, kterej se tam mimochodem ještě pořádně ani neukáže a jeho elfí kumpáni). (15.12.2015)

Český čert má ve světovém měřítku výjimečné postavení. Je to spíš popleta, společník pro hazardní hráče, případně vykonavatel spravedlnosti tam, kde světská justice představuje výsměch morálce. Krampus, to je jiná sorta. Na první pohled z něj jde strach a čiší z něj hrozba brutálního násilí a mystické krutosti. Film, který láká na Krampuse svým názvem, už dopředu avizuje, že půjde o zábavu pro vyhraněně hororové publikum. Jenže skutek utek a od toho se odvíjí i hodně rozpačitá hodnocení a komentáře. Ruku na srdce, kolik jste viděli hororových komedií, které by nebyly chromé na jednu či druhou nohu, případně měly obě nohy amputované. Ať dělá Dougherty co chce, děsit neumí, tedy minimálně ne tak, aby se báli dnešní otrlí fanoušci hororové podívané. S humorem už je to lepší, Dougherty leccos odkoukal od Terryho Gilliama a jeho ďábelské perníčky úspěšně bodují, má smysl pro ironii a sem tam přijde se slušným fórem. Opírá se navíc o sympatickou sestavu herců v čele s talentovanou Toni Collette. Bohužel není tak kreativní, aby nápady dotáhl do nějakého opravdu funkčního a filmařsky přitažlivého tvaru. Spoléhá se na zběsilý, chaotický střih, otravně typizované postavičky členů rodiny a není dost odvážný na to, postavit rodinné hodnoty na hlavu a škodolibě se Vánocům vysmát. Když si vzpomenu, jak využil Ari Aster Toni Collette v Děsivém dědictví, mám pocit, že plýtvá hereckým potenciálem svého ansámblu, atmosférou i nápady. Je to nedotažené a jen málokdy opravdu atmosférické. Hodnocení se pohybuje někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, vzhledem k hubené nadílce, kterou dostal od hororových fandů, tentokrát Doughertyho podržím a nechám tam slabou třetí hvězdičku. Celkový dojem: 50 %. (20.12.2019)