BoJack Horseman

Tento seriál si žije naprosto svým životem. Pro mě naprostý unikát. Jednoduchá animace jen umocňuje. Na první pohled se to nezdá, ale ty dialogy jsou neskutečně hluboké. Fakt si užívám tento chytrý humor. A zvířecí postavy baví neskutečně. Za mě parádní nápad, který je ještě k tomu perfektně vytvořen. Končím druhou sérii a pokračuji dál! (25.01.2020)

Břitká satira holywoodské smetánky plná drog a alkoholu, která je ale ovšem také překvapivě vyzrálá, citlivá a místy i nečekaně depresivní. Tak takto nějak bych popsal tento animovaný seriál z dílen Netlfixu BoJack Horseman, jež nám představuje hvězdu jednoho sitcomu devadesátých let, jeho přátele a další postavičky ze seriálové, potažmo filmové branže. Seriál rovněž zaujme i přirozeným vývojem téměř všech charakterů, které se navíc vracejí k činům a rozhodnutím z dřívějších sérií. Vznikne zde tedy celistvá příběhová mozaika, od níž se díky vtahujícímu scénáři nebudete moci odtrhnout. Rovněž stojí za zmínku fakt, že díky užití zvířat a jejich smísení s lidmi zde dochází k naprosto absurdním, chytře vypointovaným situacím s pořádnou špetkou černého humoru, u nichž se budete lámat smíchy a zároveň nevěřícně kroutit hlavou. Podstatnou částí tohoto všeho je i dabing, jež propůjčuje postavám koňskou (haha) dávku charismatu a emocí, z nichž markantně vyčnívají Will Arnett a Aaron Paul (Todd!). Tohle se zkrátka moc povedlo, pročež byste tomuto osvěžujícímu seriálovému počinu rozhodně měli dát šanci. Výborná práce! (Netflix) „BoJack Horseman! What is this, a crossover episode?“ (30.03.2020)

Fenomenální! Na začátku jsem trochu váhal, ale postupem času se z toho vyklubala naprosto geniální záležitost. Přestože to může znít velmi nepravděpodobně (animovaný komediální seriál o antropomorfním světě, ve kterém je hlavní postavou kůň, dříve televizní hvězda, nyní sotva přežívající troska), jedná se skutečně o jednu z nejpravdivějších ilustrací snad všech aspektů života. Život totiž může být zábava, ale taky pěkná svině. Některé díly jsou čistokrevná deprese, která diváka uzemní bezprecedentním způsobem (nepovedená "rozlučka" s Herbem, půlhodinový monolog na pohřbu, velká hádka s Toddem (fu*k man...), díl v BoJackově hlavě (stupid piece of sh*t), cesta ke smrti). To jsou momenty, kdy seriál dosahuje absolutního stropu quality TV. A v případě konce Sarah Lynn (a všech důsledků s tím spojených) dostane divák tak těžké emocionální dělo, že tento pomyslný strop seriál proráží. Pokud bych to měl dát do nějakého kontextu, jestliže Breaking Bad je králem hraných seriálů, tak kvalitativně na stejné úrovni je v kategorii animovaných seriálů BoJack Horseman... obviously. S01: 9/10. S02: 8/10. S03:10/10. S04:10/10. S05: 10/10. S06:10/10. (29.04.2023)

Titulky, hodnotenia a komentáre hlásali udalosť desaťročia - tento komentár bude aj preto trochu nabrúsenejší, než by si to BoJack zaslúžil, a bude cielený na určitú špecifickú skupinu. Podľa mňa sa to totiž v takmer žiadnom smere nevie odlepiť od doby a miesta svojho vzniku. Netvrdím, že ten seriál upadne do zabudnutia, pretože nejaké dvere predsa len otvára a nejaké žánrové konvencie predsa len prekračuje. Chýbala tomu však číra hravosť a anarchia animovaného sveta. Skôr sa mi zdá, že ide o súčasť trendu "zdospeláčťovania" animovaných seriálov a "zautentičťovania" žánru sitcom, ktorý pretrváva už od 90. rokov (a možno aj ďalej, neviem). Tá snaha o "existenciálnu ťažobu" a akúsi plnosť postáv tu vždy bude narážať na hranice, ktoré so sebou nesie zosmiešňujúca karikatúra, a tak boli aj BoJack a ostatní vo výsledku rovnako plytkí a jednorozmerní ako postavy z Dva a pol chlapa. Na druhej strane sa tá snaha o sitcom časom vytratila a zostalo niekoľko vtipných zvieracích gagov a popkultúrnych narážok (wau, aká to novosť... vitaj, postmoderna), ktoré sa utopili v redundancii. Ak sa k tomu pridá ten otravný (v tomto prípade latentný) psychoanalytický fetiš utáraných a emocionálne retardovaných amerických intelektuálov a ich snaha za každú cenu rochniť sa vo svojich grandióznych problémoch, vystavovať ich na obdiv celému svetu a robiť z nich priam generačné problémy (tú majú tvorcovia s BoJackom očividne spoločnú, keďže presne takéto sú prakticky všetky postavy), dostavuje sa u mňa dáviaci reflex. To je vlastne ďalšia hranica, na ktorú snaha o "zdospeláčtenie" naráža. Tento typ amerických intelektuálov nevie dospieť - ustrnuli v ranej puberte ako celá ich popkultúra. Smutné je, že presne títo ľudia sa vysmievajú z hlúposti a zaostalosti iných. Smutné je, že chcú meniť svet, hoci nikto príčetný by im do opatery nezveril ani kaktus. Jediné, čo som z toho seriálu cítil bola číra únava zo sveta. Akýsi neodbytný pocit, že dejiny sa skončili, točíme sa v kruhu a na ničom už nezáleží. Pocit, že všetci sme v stave depresie a niet z neho úniku. Nočná mora, že som prázdnou a plytkou postavou trápneho sitcomu, pretože práve BoJack je (chcene i nechcene) krásnou ukážkou blúdneho kruhu simulakier. Aspoň za sprostredkovanie tohto pocitu seriálu ďakujem, hoci ja sám ho nezažívam (aj keď som vyrastal v tom najhoršom type rodiny - v atomickom type). A áno - stále platí, že to nejaké dvere otvára a že je to občas milo absurdné. Len sa z toho, prosím... (30.08.2021)

Chtěl jsem, aby se mi ten seriál líbil. Chtěl jsem byl jedním "z vás", co je neuspokojují tuctové seriály a vyhledávají něco hlubšího, bizarnějšího, neprvoplánového. Ale nějak mi BoJack k srdci nepřirostl, bohužel. První sérii jsme s ženou dojeli spíše ze setrvačnosti, ač kvalita (mírně) stoupala (takovéto "něco si k tomu jídlu pustíme"), ale po pár dílech druhé série nastal zásek a já jsem si teď uvědomil, že nemám žádnou vůli to prošťouchnout a znovu rozjet. Možná někdy příště, BoJacku, ale pro tentokrát s tebou končím... 60% (01.02.2020)