Hvězdy za železnou oponou

Underground, rock and roll, charta, exil.....s podobnými dokumenty se na ČT roztrhnul pytel -což samozřejmě není výtka, ale pouze konstatování . Za jednu z vad na kráse by se dala považovat jejich "stejnost"....Vladimír Mišík, Miloš Čuřík, samozřejmě nesmí chybět Jiří Černý....informace, fakta, záběry, které již byli presentovány jinde a jindy. Hudební dokument s dobovými záběry Pavla Jiráska o invazi mimozemských bytostí (Manfred Mann, Moody Blues, Beach Boys, Nico, Joan Baez, Suzi Quatro, Allen Ginsberg, Die Toten Hosen) do tehdejšího socialistického Československa (+ zmínka o prvním velkém polistopadovém koncertě - Rolling Stones) má jeden velký nadstandard v podobě vzpomínek nejen tuzemských účastníků událostí, ale i těch jenž k nám přijeli zavonět arómatem neznámé svobody (Manfred Mann, Justin Hayward, Suzi Quatro, Joan Baez). (26.11.2014)

Velmi dobrý dokument s mnoha dobovými záběry, komentáři (Suzy Quatro) a světovými hity. (12.10.2019)

Nejcennější jsou současné vzpomínky zahraničních hvězd na vystoupení, která tu za totáče odehrály - Manfred Mann, Justin Hayward z Moody Blues, Suzi Quatro, Joan Baezová... Překvapující je, že mezi milníky pronikání západní hudby k nám nebyl zařazen koncert Depeche Mode z roku 1988, přestože se jednalo od nástupu normalizace o první případ, kdy k nám zavítala hvězda první velikosti, která byla v té době zároveň i na vrcholu celosvětové popularity (což se např. - při vší úctě k legendám - o Johnnym Cashovi a Rayi Charlesovi říct nedá, ti už měli to nejlepší za sebou). Depeche Mode byli zmíněni aspoň v titulcích v závěrečném přehledu, který ale jednak obsahuje několik nepřesností - Gilbertu Bécaudovi chybí accent aigu (ostrý přízvuk) nad „e“, koncert Raye Charlese v Lucerně se konal na jaře 1981 (nikoli 1980) -, jednak úplně chybí Amanda Learová (1982), ze známějších Francouzů Johnny Hallyday (1966), Mireille Mathieu (1967), Hugues Aufray (1968), Juliette Gréco (1976), Dalida (1977), z Italů např. Drupi (1977)... (11.12.2014)

"Za to, že jsme měli takovej krásnej zážitek, tak jsme dostali tak trochu jako do držky." To byla krásná doba a já to prošvihl. Na žádném koncertu západní dovozové hvězdy jsem totiž nebyl a u Nico nebo Die Toten Hosen mě to celkem mrzí. Co se však týká tohoto dokumentu, tak mne mrzí, že nezmínil kompletní seznam interpretů, že koncerty vesměs komentovaly vyčpělé české rockové legendy a že koncertní zvuk byl často doplňován nesmyslnými záběry např. z bruslení. Přiznám se, že jsem rovněž nezvládl komentáře Jiřího Černého, kterého nesnáším od doby, kdy se jidášovsky obrátil proti Karlovi Krylovi, když po "revoluci" nechtěl výti se stádem. Ale abych jen nehaněl, tak záběry z koncertu Joan Baez byly vynikající, pobavily mne vzpomínky na druhou kapelu hrající za Beach Boys a kontrast mezi po sobě následujícími vystoupeními Die Toten Hosen a Michala Davida musel vymyslet nějaký zarputilý nepřítel režimu. Mne to tedy pobavilo hodně. (05.01.2016)

Čerstvý, svěží a skvěle udělaný dokument o době, která svěží rozhodně nebyla. Je opravdu škoda, že se autoři museli omezit 57 minutami - tématu by díky jeho zajímavosti nic neubraly ani dvě hodiny. Sám mám blíž k interpretům, jejichž koncerty nakonec bylo třeba vypustit - Louise Armstronga, Johnny Cashe, Depeche Mode... ale to rozhodně neznamená, že vystoupení (a rozhovory!) s Manfredem Mannem, Suzi Quatro nebo Joan Baez jsem si neužil. Trochu překvapením pro mě bylo, jak humorně a s nadhledem byl celý dokument pojatý, ačkoli ono to s rockery asi ani jinak nejde :) Jsem rád, že pod záštitou ČT vzniká dokument, který velice kvalitně mapuje dávno zapomenuté milníky a připomíná, že to zdaleka nebyla jen politika a ekonomika, které položily komunistický režim na lopatky. Doufám, že se brzy od autorské dvojice dočkáme nějakého pokračování. Za příliš krátkou stopáž dávám jen 90% :) (18.11.2014)