Rodinný film

Omerzu jde správnou cestou a dokazuje, že když se chce, tak jde za minimum prostředků natočit film, který je na opravdu evropské úrovni. Nedivím se jeho festivalovým úspěchům, protože Rodinný film představuje současnou podobu evropského artfilmu. Příběh zaujme svou košatostí i tím, že konečně nabídne několik nečekaných a nenásilných zvratů, které ho posunou na jinou úroveň, přitom nepůsobí vykalkulovaně, ale naprosto přirozeně. Herecké výkony všech zúčastněných jsou výborné a příjemně civilní a především jejich mluva je realistická a ne vytržená z reality. Oceňuji i záměrně ironický a triviální název a plakát filmu, které v běžných divácích evokují úplně něco jiného, než s čím se ve výsledku setkají. Navíc tu je roztomilý pes působící jako metafora celé rodiny a v závěru vlastně probleskne jakýsi záblesk naděje. Film samozřejmě není bez chyb a zejména tempo je opravdu extrémně pomalé, což je smrtící, protože délka se pak zdá být dvojnásobná a někdy by bylo vskutku potřeba trochu zrychlit, na druhou stranu to tak ale tvůrce určitě chtěl a určitě by si to obhájil, ačkoli některé dlouhé záběry, které neměly žádný vliv na děj, mohly jít pryč. Možná mohl Omerzu jít trochu víc na dřeň a posmutnělou atmosféru ještě prohloubit, to už by asi bylo na průměrného diváka moc. Přes veškeré nedostatky zajímavý a velmi dobrý film, který představuje širšímu publiku jméno tvůrce, jenž dává naší kinematografii naději v lepší zítřky. 70% (21.02.2016)

Když divák příliš nečeká, může být o to více spokojen. Rodinný film mě začal vcelku brzo bavit a to díky svému ději a civilním hereckým výkonům, které dodávají na autenticitě. Místy je sice příběh předvídatelný, ovšem na druhou stranu si umí připravit mnohá překvapení. Na naše poměry solidní podívaná. (20.07.2016)

Jiný film. Obsazení se mi až na Karla pozdávalo, u něj prostě nevím, ten jeho lajdáckej projev už se pomalu začíná zajídat. Překvapila Vanda a její vnady na skypu a mužské oko potěšila výtahová hra (konečně nápad ze života) v podání Elišky Křenkové. Některé její scény jsou hodně vzrušující, v tomhle filmu se na ní moc pěkně dívá. Psí dobrodružství je něco navíc (pozitivně, některé záběry jsem obdivoval), ale jednoznačnou devizou filmu je to neustálé napětí způsobené tím, že nevíte, jak to vlastně je, a taky překvapeních je tu dost. Na otázku, jestli Daniel Kadlec, říkám jasné: ANO (byl dobrej) (18.08.2016)

Zdejší podhodnocení mě už ani nepřekvapuje. Nenechte se ovšem zmást. Rodinný film má prostě všechno co by měl rodinný snímek obsahovat. Úskalí dospívání, první velké lásky, průšvihy ve škole... překvapí rodiče, kteří se ztratí uprostřed oceánu. Navíc se provalí jedno velké tajemství. Největší depku za velmi dlouhou dobu jsem ovšem měl u psích scén, kde náš věrný čtyřnohý přítel musí poblafávat na pustém ostrově a občas jen tak smutně nehybně leží na pláži a vy se modlíte, aby se konečně pohnul. Poctivých 70% (27.02.2024)

Film je vyprávěn takovou kapitolovou formou, ale to záměrný dějový mrtvo mělo něco do sebe, ale chtělo to přesnější slova (např. rozhovor Karla s Vandou v kuchyni ), aby vynikla sílá okamžiku a táhla celek, pořád mě přijde, že když podobný filmařský rukopis vidím u dánských filmů má neskutečně přesně načasovaný sekundový důraz, možná mě tady nad poprvé herecky zklamal Karel Roden, nebylo to prostě ono. Vůbec to chtělo o každýho o stupen lepší herecký výkony i když Eliška ta se nám od Rafťáků vymlaskla ve slušnou kostičku. Možná to bude vyznívat vtipně či neuctivě k lidským hercům, ale tak to nemyslím, jen prostě , že se mě ještě v životě nepodařilo vžít se do zvířecích citů a pocitů až tady, protože to co tam ten pes předvádí za výkon, to je něco. To by zajímalo jak k tomu byl naváděn, nebo jestli jeho páneček je Daniel Day Lewis ? (18.07.2016)