Rodinný film

Ač dobře rozumím potřebě dostat na plátno tolik chladu a měl jsem tudíž protentokrát racionální důvod přenést se přes tzv. civilní herectví, strojené texty dialogů i šedivý digitální obraz, za celou dobu jsem se neoprostil od pocitu, že koukám na šplhounský famácký absolvenťák v absurdně, neživotně přepychových kulisách, snažící se pojednávat velká témata bez adekvátní životní zkušenosti nebo aspoň představivosti. Ale za vší tou sterilitou jako by se bojácně schovával člověk s planoucím srdcem, který by mohl mít na to natočit něco opravdového, až pro něj ztratí důležitost „bytí filmařem“ a naplno se ponoří do filmování (jestli ho do té doby nesemele malý český kinematografický mlýnek). (05.08.2016)

Na to, že to má na svědomí nečeský režisér, film působil hodně česky. Nebo alespoň Evropsky, budu-li korektnější. Spousta dlouhých, mnohdy až nicneříkajících záběrů. Do toho nějaké to drama s nepřekvapivě překvapivým vyvrbením. Já ovšem víc tento komentář natahovat nebudu. Film na české poměry dost slušný, zejména v dnešní době, protože jinak se točí samé hovadiny. Nicméně žádná pecka a musím svést své hodnocení jen na ujetý prst, protože mám sto chutí dát o deset procent méně. Jenže dobrý pocit z dokoukání (tedy, skoro až bohužel) udělal své. 60% (16.04.2017)

U českého filmu asi moc nepřekvapí, že nejhustší herecký výkon podává pes. Ne vážně. V rámci české kinematografie neobvykle atmosférický a velice slušně zahraný... ehm... rodinný film. Trochu drama, trochu artovka a dokonce trošičku survival. Chladná umělecká forma a tříštící se děj do mnoha motivu se mi líbil, stejně tak hodně netradiční (ne)gradace. No a Eliška Křenková, ty vole, to je kapitola sama o sobě. (04.09.2016)

Rodina je základ státu, a tak se ta rodina rozpadne pro jistotu hned na začátku filmu, když rodiče opustí svoje puberťáky a odjedou na dovolenou na konec světa. Puboše opustí, psa vezmou s sebou. Proboha proč tahat zvíře z jeho domova, když má kdo krmit a venčit a není třeba platit mu všechna ta vyšetření, aby mohlo strávit noc v letadle v kleci spolu s dalšími psy a kočkami? No proč? Protože pes - to je příběh! Emoce, dojetí. Když chudák přijde o vlastní misku a musí si lovit sám... To je doják! Rodinný film je totiž filmem pro každého z rodiny, najdete tam splácaných 1000 a jeden příběh, první lásku, nevěru, sourozenecké vztahy, vážnou nemoc, záškoláctví, ztráty.... Najde se v něm každý. Anebo spíš nikdo, protože čeho je moc, toho je příliš, bohužel. (17.04.2017)

Rodinný film se toho nebojí. Je jiný, je silný, je zajímavý. To je první velké pozitivum. Druhé pak herecké obsazení, respektive to, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. Ocenit musíme i evropské pojetí a celkovou absenci prvoplánovosti. Taťka s mamkou odjíždějí na nějaký čas na otevřený oceán. Koupání, lenošení, poznávání. Doma nechávají dvě děti, kterým plně důvěřují, že to zvládnou a nebudou flákat školu. Jenže ti dojedou na neznámé pocity plynoucí právě z nabyté svobody. Tahle rodinná soudržnost brzy dostane několik plíživých direktů, protože náhlý skok do dospělosti bude nakonec „výchovný“ pro celou famílii. Výsledek je tichý, nikam nespěchající kus, který je ovšem až moc mlčenlivý. Postavy si nedokáží předat základní informace, postrádají výraznější projevy emocí, když jde do tuhého, vymění si pár slov a zase si jdou po svém. Prakticky všichni postrádají rozvinutější podobu. Obávám se, že takhle to v inteligentně vyhlížející rodině nevypadá. Nebo nevím, jestli to byl úmysl, ale takhle snad dnešní společnost nevyhlíží. Samozřejmě příběh psa nabízí poměrně vyspělou metaforu (symbolizuje oddanost bez kompromisů), přesto se nedokážu zbavit jakési pachuti na patře. Je totiž poměrně zajímavé, kolik silných témat (kupříkladu jsou děti opravdu tak dospělé, jak se zdálo?, vztah patnáctiletého kluka s vysokoškolačkou) nám tvůrci nabízejí, ale velká část z nich zmizí a naneštěstí vyšumí. Nejsem si ani jistý tím, jak umně tvůrci pracovali s tématem zmizení rodičů (respektive jeho vyvrcholením), prostě postrádá detailnější propracování. Po rozporuplně přijaté prvotině Příliš mladá noc si u mě nicméně režisér a scénárista Olmo Omerzu hodně spravil reputaci. A za zmiňované civilní herectví zejména mladých představitelů jednoznačně palec nahoru. Takže čtyři hvězdy dám musím. A rád. (03.07.2016)