Rodinný film

Celkem chápu proč, Jenovéfa Boková v rozhovoru pro magazín Práva uvedla, že Rodinný film je depka. Neřekl bych depka až na dřeň na jakou jsme zvyklí na sever od nás, ale i tak emoce a překvapení s divákem zacloumají. Slušně zahrané, zvláště Eliška Křenková na sebe v kombinaci s Pustinou výrazně upozorňuje. Pokud jde o výtah, dobrý podnět, jak zahnat listopadovou nudu a šeď. Psí dějová linka byla dojemná a srdcervoucí. (27.11.2016)

Skica se jistě může stát vystavovaným předmětem. Naopak, malířova skica nás upozorňuje na to, co obraz (ještě) není, resp. na to, jak problematické je téma hotového, dokončeného obrazu, nechává nás nahlédnout pod povrch. Skica je doznáním, stopou procesu, takhle jsem hledal tvar - tudy vedla moje cesta, jako by nám říkal výtvarník; takhle nějak jsem se postupně dostal tam, kde jsem. Skica je nehotový obraz, který to neskrývá. Skicy mají vedle velkých olejů své místo, a já u nich často na výstavě zkysnu. ___ Blbý je, když skica, nehotový film, plný záznamů snažení, byť formální náznaky toho snažení mohou být slibné, jako třeba vzývaná nedoslovnost, tváří jako něco, co není. Omerzu nemá ponětí, co by „nedoslovně" vyjádřil, zatím ještě s cudně sklopenýma očima tápe, což je v naprostém pořádku. Není jeho chybou, že tohle jeho hledání, křehkou nejasnou představu, někoho napadlo předčasně utopit, přidusit a ustrojit do nepadnoucího kabátu (patos, luxus, exotika) a vyexpedovat na velká plátna kin. Co v pořádku není: někdo na FAMU měl včas dostat rozum, a nedostal. (19.06.2019)

(Po obsahové stránce) bodavé vztahové drama, (co do formy) film opakujících se náhlých zlomů: chvílemi vyprávějící o radostech a strastech mládí, o naději a bolestech prvních lásek (v hlavních rolích D. Kadlec, J. Boková a E. Křenková), chvílemi o (ne)překonatelné manželské krizi (v hlavních rolích V. Hybnerová, K. Roden a M. Pechlát), přesto nemám pocit, že by došlo k dramaturgickému selhání, tj. že by film (resp. jeho režisér a scenárista v jedné osobě Olmo Omerzu) nevěděl o čem chce vyprávět a že by se rozpadal do několika disparátních bloků, či lépe řečeno do několika (minimálně dvou) na sobě nezávislých příběhů. Pojivem snímku je konkrétně širší rodina (neopominutelná role strýce Martina v podání M. Pechláta) Kubínových, zřetelně finančně zajištěných volnomyšlenkářů, resp. na abstraktnější rovině oběť, kterou v určitý moment bere (ať už záměrně, nebo "metafyzicky") některý ze členů rodiny, aby zachránil svého blízkého, tak se kupř. spoiler musel syn pokusit o sebevraždu, aby se mohli najít rodiče ztraceni na moři; otec musí přijít na to, že není biologickým otcem svého syna, aby se tento mohl vyléčit; manželství Kubínových se musí dotknout samotného dna, aby se mohl najít ztracený (a beztak už oplakaný) psík, specifický člen rodiny, který však má skrze svůj status a díky tomu, že se jeho objevení podobá malému zázraku, potenciál rodinu opět stmelit (to už nás film nechá si domyslet) spoiler, skutečně, zdá se, že snímek drží pohromadě motivy hříchu a vykupitelství; nerad bych se pouštěl do nějakých pochybných pseudonáboženských spekulací, ale možná v tomto - v obrazném převzetí kříže a splácení vin naších nejbližších - spočívá nejhlubší tajemství fungování rodiny, její faktické nezničitelnosti (tuhle interpretaci však berte prosím s rezervou, určitě to film v žádném momentě takhle napřímo neartikuluje; a sledování stop váš vždy může přivést na scestí...). 75 % [dafilms] (06.04.2024)

„…A PORAŽENÝ SAMEČEK ODCHÁZÍ. POD HLADINOU ZNOVU ZAVLÁDL KLID“…“ /// Rodina. Čtyři osoby a pes. Lidi maj svý problémy (pes asi taky, ale neříkali…). Fotřík s máti (a pes) vyrážej k móři za exotikou a parchanti maj pré. Hlavně mladej zjišťuje, že píchání je lepší než paření her. Dlouhá rozehra neškodí, páč obsazení je fajnový. Navíc ten příběh je dobře vykonstruovanej. Ale… dojemný drama se odehraje bez lidí. Majitelé domácích mazlíčků věděj, vo čem plkám. Příběh psa totiž strčí do kapsy i Rodenovi dramatický vokamžiky. A kdyby to byl film vo něm, tak kandiduje na (minimálně) zvířecího Oscara. Rodina totiž je, když… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Eliška Křenková je můj sexi symbol. 2.) Zjistím, že základem rodiny je pes. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2016)

Na Rodinný film jsem se hodně těšil. Jen škoda, že honba za jeho shlédnutím byla stejně tak svízelná, jako cesta na Mordor. Každopádně po shlédnutí musím říct, že to za to opravdu stálo. Očekával jsem neobvyklé drama a to jsem také dostal. Pokud máte rádi pomalý způsob vyprávění s minimem nutných dialogů a výbornou kamerou, tak vítejte. Pokud ne, tak nic nečekejte, ať pak nejste zklamáni. Za mě nicméně super včetně herců, kteří mi tady dělali vysloveně radost. (22.02.2016)