Hollarovi

Rodinná rapsodie, kupící snad všechna scenáristická klišé rodinných filmů - dávná láska, současná láska, těhotenství, rozvod, svatba, krachy a smrt. Strasti a slasti tentokrát zažívají Hollarovi. Řetězec vtipných i dojemných událostí spustí nález nádoru na mozku matky rodiny. A už se jen čeká, zda to rodinu ( více či méně dysfunkční) položí a rozloží. Tak nikoliv, rodina se stmelí, dva nové životy se narodí, jeden odejde. Do toho občasný vtip, jejich porci obstaral urputný Charlie Day. Celé to má dost průměrný režijní kabátek, je k mání i mikrofon odrážející se ve skle policejního auta (scéna, kdy je Copley po zatčení propuštěn), který spíchl John Krasinski, sám se obsadil do hlavní role. Pod jeho velením je ve filmu k vidění solidní cast: jeho staršího bratra hraje Sharlto Copley, jeho těhotnou přítelkyni ztvárnila Anna Kendrick, otce hrál Richard Jenkins, matku hraje Margo Martindale, Charlie Day hraje ošetřovatele v nemocnici a byl někdejším rivalem na střední našeho hlavního hrdiny, který se po diagnoze své matky vrací do svého rodného městečka. A ti, co se těší na Mary Elizabeth Winstead, se musí spokojit jen s jednou sekvencí, v níž se vyskytuje, hrála Dayovu manželku, a také bývalku hlavního hrdiny. Ten na ni kupodivu nikdy nezapomněl, možná by to s ní i chtěl dát zase dohromady. Film ale činí divná rozhodnutí, do poloviny se o jeho dávné lásce ze střední pořád mluví, posléze už o ní nepadne ani slovo. Divně nastavené vztahy má i bratr hlavního hrdiny, ten manželku šmíruje z auta dalekohledem v jejím domě (relativně vtipné). Nedozvěděl jsem se ale proč se rozvádí, za jeho dvěma dcerami (kupříkladu) lezl oknem, na manželce mu stále záleželo. A ke všemu ve svém věku bydlí u rodičů. Pak náhle obrat, Copley si může dcery vyzvedávat a manželka s jiných chlapem, reverendem, mu už žíly netrhá. Anna Kendrick ztvárnila submisivní chudinku, podřízenou a trpící řeči, že se nevyrovná bývalé lásce. Vše komplikované ale náhle pomine, takže se film jevil až zbytečným. Tragický konec má svoji váhu, jenže celkově tenhle film svojí rozkročenou dramaticko/komediální formou neoslnil. Prostě podobných filmů o jedné rodině existují stovky. Tenhle ničím nevybočuje z dlouhé řady. Navíc má lajdácký scénář a realizaci za deset babek. A Krasinski soudržně režírovat neumí. 4/10 (09.12.2017)

Hollarovi je těžké hodnotit. Na jednu stranu to sice určitě má svá pozitiva, jako příjemné, nenudící zpracování, sympatické a výrazné postavy, obsazené opravdu skvělými herci, sem tam fajn scéna, a to ať už dramatického, tak toho odlehčenějšího ražení, přirozeně znějící dialogy a v podstatě i celý ten příběh, který je tak obyčejný, až je to vlastně milý. Ovšem na druhou stranu, Hollarovi disponují i pěknou řádkou negativ, a mohu začít klidně hned tím, čím jsem skončil u pozitiv, a to u příběhu, který sice i přes svou jednoduchost a obyčejnost může sice dostat diváka do takové zmiňované příjemné pohodičky, zároveň ale ta obyčejnost a v podstatě i nenápaditost toho příběhu je právě až natolik obyčejná, že může zároveň dost často působit i zcela nezáživně a nezajímavě. Dále tu pak musím určitě zmínit naprostou nefunkčnost emocí, a to včetně samotného závěru, který je měl bez pochyb vyvolat, ale rozhodně se mu to minimálně u mě nepovedlo a naopak to na mě působilo až spíš takovým prvoplánovitým dojmem, který toho příliš nepřinesl. Celkově tomu pak chybí i cokoliv výraznějšího, poutavějšího, či jakkoliv jinak působivějšího a já tak vlastně ani ve finále nakonec nevím, komu a z jakého důvodu bych mohl, či měl Hollarovi vůbec doporučit, takže sice času stráveného ve společnosti této rodiny vyloženě nelituji, zároveň ale jelikož ve mně tato podívaná prakticky vůbec ani nic nezanechala, tak je opravdu těžké ji hodnotit nějak lépe. (16.01.2023)

Casting fajn, atmosféra uvolněná, příběh standardní. Ale ono to někdy stačí. Je velmi pravděpodobné, že divák už něco podobného viděl. A ne jednou. Režisér John Krasinski hraje zároveň ústřední postavu, která se vrací z New Yorku do rodného městečka, aby podpořil vážně nemocnou matku a viděl zbytek poměrně excentrické rodiny. A samozřejmě situace, které nám tvůrci předloží, jsou takovými těmi typickými hořkosladkými okamžiky, navíc na něj čeká minulost, před kterou se pokoušel utéct. Třeba bývalá přítelkyně, ač čerstvá matka, pro něj má stále slabost, její žárlivý manžel je navíc ošetřovatelem jeho nemocné matky. I když tahle linie (vlastně) nakonec nikam nevede. Výsledek je dojemný, upřímný, ale i rychle zapomenutelný. The Hollars si diváka nikdy úplně nezískají, ale těch několik (nijak fatálních) nedostatků jim odpustím. (23.04.2022)

Sílu hudby si člověk uvědomí, když ho z ní mrazí po zádech, ale bohužel i v situacích, jako je Hollars. Lehce nadprůměrný kousek od Krasinskiho byl stržen do vod WTF tím nejkýčovitějším a nejpřeslazenějším soundtrackem všech dob. Ta hudba tam doslova transformuje řadu scén do patosu a uplně je ničí. (05.04.2023)

Krásný přesvědčivý snímek o rodině čelící krizi. Ta krize ční v rodinných vazbách jednoho na druhém, porozumění a štěstí v době, kdy byl jednoho dne mamince po omdlení v koupelně nalezen v mozku nádor. Upřímný pohled na věc všedního dne s porozuměním a citelností. Lidské emoce tu představené odpovídají skutečným situacím a rozhodně nejsou smyšlené. I ten přístup maminky je věrohodný. Chová se jakoby měla jen chřipku, avšak přesto s ní cloumá strach a beznaděj. Stále má starosti hlavně o rodinu. Příběh je smutný a veselý zároveň. Nehraje si na něco co není a nenechává nic na lehkou váhu. Rodinné vazby jsou v životě to nejdůležitější co může být a to za každých situací. A to maminka moc dobře ví. A podle toho se také před náročnou operací chová. Konec je takový, jaký má být. Chytne za srdce a vyvolá úsměv i slzy zároveň. Příběh který emocionálně pohladí a snad i připomene, že ti nejbližší lidé jsou nám skutečně nejdražší. (22.10.2017)