Česká pivní válka

Na rovinu přiznávám, že jsem od tohoto dokumentu čekal něco trošku jiného. Seznámení se třemi lidmi, kde každý z nich je tak trošku pivní úchyl, bylo sice zajímavé, ale bez jakýchkoliv emocí nebo alespoň hlubších názorů. Jeden je evidentně umělec a spisovatel, který jako svého osobního Lucifera vnímá jihoafrický SAB Miller a každej si o něm myslí, že je šáhlej, čehož si určitě je i on sám vědomej, protože i jako vzezření tak působí. Mimochodem i já jsem jeho drsno názory na Jihoafrickou společnost moc nechápal. Plzeň sice také dlouho vnímám jako průmyslové lehce lepší pivo, ale ono to ve skutečnosti ani jinak pro jeho slávu vnímat nejde. Abych ale sledoval pózy jako, že se napiju a pak to pivo před kamerou vyplivnu, to už bylo i na mě moc. Druhej je zase sládek z Plzeňskýho Prazdroje, který se rozhodne založit pivovar uprostřed Běloruska. To docela i chápu. Nechápu ale příšernou grafiku celého pivovaru, název Plzensky pivovar s evidentním odkazem na český ležák a pod ním napsáno, že se jedná o pšeničné pivo. Nutno dodat, že jsem na internetu zmínku o tomto pivovaru nenašel a ani to, že SAB Miller by tam jakkoliv zasahoval. Nehledě na to, že víc než o sládkovi, zaujal ten dokument pohled spíš na kolegu dědu, který si tam povídal s místními a měl tak trochu zájem i z lidského hlediska. Na rozdíl od toho sládka. No a třetí člověk - řezník, ten mi byl jedinej opravdu sympatickej. Na svém statku si vymýšlí svoje vlastní pivo, co vaří v hrncích, ve kterých předtím měl šrot pro prasata. To nadšení, to je přesně to, co se mi hrozně líbí. To, že všichni do sebe denně nasypou deset piv, to je sice taky fakt, ale o tom to v tomto případě nebylo. Na závěr škoda, že tenhle dokument v sobě neměl žádnou hlubší myšlenku. Prostě jenom ukázal lehce přehnané názory tří lidí, jak vnímají dnešní české pivo jako pojem. (09.09.2015)

Neboť ve filmu absentuje komentář autorů, můžeme pouze spekulovat, jaký je jejich vlastní postoj k zaznamenaným pivním moudrům. Zda je hrabalovská poetika pěnových knírů a pivních pupků fascinuje, zda sami považuji půllitr za národní emblém a novodobý symbol české státnosti, zda chtějí vysokou koncentrací myšlenkově prázdných floskulí na něco poukázat, nebo v názorech pivařů nacházejí hlubší sdělení. Je pravda, že muži dávají dohromady výstižný portrét národní povahy. Jeden z nich zaujme svým kverulantstvím, druhý pragmaticky motivovanou příchylností k východu, třetí kutilstvím a provincionalismem. Všechny tři poté spojuje životní obzor vymezený světem chmelového nápoje, snížená ochota přijmout cizí názor a vnímat pivní problematiku v mezinárodních souvislostech. Zdali byl ovšem právě toto důvod, proč si tvůrci dokumentu vybrali tuto trojici aktérů, není z nabídnutých informací, ani z toho, jak jsou informace prezentovány, patrné. Tři různé perspektivy filmaři nadto nijak nekonfrontují – jednotliví sociální herci se nepotkají a ani zpoza kamery nejsou vedeni k zamyšlení nad svými stanovisky. Myšlenky všech tří mužů od piva jsou stejně nepřekvapivé jako styl filmu. Rozhovory střídá neutrální observace, výjimečně je k oživení monotónního vyprávění použit hudební podkres. Česká pivní válka by mohla být slibnou úvodní epizodou televizního cyklu, který by se třeba postupně dobral nějakých neotřelých závěrů ohledně české identity nalezené v pivu. Jako autonomní celovečerní dokument ale vyvolává spíše rozpaky než podnětné otázky. 40% (01.11.2014)

Popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli mě dokument zaujal či nikoli, ale rozhodně to je něco, co vám pomůže nahlédnout na tu českou povahu, na to, co pro nás pivo znamená, tedy pro některé Čechy, a co jsou ochotní pro ně udělat. Popravdě se mi nejvíce líbilo, že jsou zde lidé, kteří to zkoušejí doma a chtějí v tom být skutečně dobří. (05.10.2016)

Konečně něco pro nás píče piva, pomyslil jsem si těsně před slavnostní premiérou v České Televizi. Po "vystřízlivění a několika doušcích" mohu konstatovat, že tento způsob prezentace národního zrzavého moku, zdá se mi poněkud nešťastným. Z celkového pohledu mě byl nejsympatičtější pán z dědiny. Na něm alespoň bylo vidět, že si na nic nehraje. To se nedá říct o těch dvou dalších frajerech, kteří si hráli na mistry světa (alespoň tedy ten pán z Ostravy). Tak něják jsem skrytě doufal, že film bude mapovat českou pivní kulturu, že nám představí různé pivovary a zdůrazní na co by si měl píč Českého piva dát pozor a co naopak vyzkoušet. Bohužel žádného manuálu nebo tipů jsme se nedočkali a pouze jsme se dozvěděli, co už asi někteří víme a sice, že rozprodaná a velkoprodukovaná piva většinou za moc nestojí. Kupříkladu nejdražší Česká "desítka" jménem Pilsner Urquell. Ono obecně je to s pivem těžké, sto lidí sto chutí. (08.09.2015)

Pivo je najlepší nápoj. Neexistuje nič lepšie ako dobré pivečko. Je mi nesmierne sympatický prístup českých bratov pivárov, ktorí odmietajú piť tie nadnárodné, globálne patoky a varia si svoje vlastné pivko. Verejne ich tu podporím parafrázou textu jednej známej skladby od bratislavskej punk rockovej kapely Zóna A: "Ráno, na obed aj večer - pivo! Malé, veľké, svetlé, tmavé - pivo! Muži, ženy, deti, starci - pivo! Doma, v práci, za volantom - pivo! Pivo to je skvelý nápoj, obsahuje tvrdý náboj. (české) Pivo je boží nápoj." *** (10.09.2015)