Pasolini

Zdá se mi skvělý mix nenápadných, takřka až domáckých výjevů (Pasolini v rodiném kruhu, restaurace) a vizualizace jeho nerealizovaných scénářů - hlavně ten, kde se objevuje Ninetto Davoli - o tom jak na Zemi přišel Mesiáš. Velice mne ten film zasáhl, ale ne snad kvůli notoricky známé biografii a koneckonců i notoricky známé osobnosti Pasoliniho. Spíš určitým tajemstvím a neproniknutelností - ten film je hlavně meditací nad určitými idejmi - pocit nedvratného konce a úpadku společnosti. Protest jako prostředek proti bytí v nesnesitelném světě. Atd. Atd. Podrobnější komentář až po druhém shlédnutí. (01.04.2016)

Vyprávění, jak dobře víte, už neexistuje. Oplakáváme ho? Trochu jo. Ale Pasoliniho metafory byly taky fajn - dávaly intelektuálům to, co si jinak přísně zapovídají - příběhy, byť takové, u nichž netřeba vypínat mozek. Právě proto by si si zasloužil, aby události jeho posledního dne zkomponoval pro filmové plátno režisér a vypravěč alespoň z poloviny tak dobrý, jako byl Pasolini sám. Obrazy jsou fajn a pokaždé, když luxusně dabovaný Dafoe recituje Pasoliniho autentické promluvy, plátnem se mihne kometa jedinečného ducha. Září o to víc, oč se okolo něho rozprostírá tma. Tma jménem Abel Ferrara. Přirozeně. Není nic, co by nebylo o politice. (02.04.2017)

Jsem z toho nějak celý rozházený. Nevěděl jsem, co čekat od filmu o jednom z velkých, avšak silně kontroverzních režisérů. Pasoliniho filmy mám rád, líbí se mi jeho výtvarný rukopis, práce s neherci, odvaha, bourání tabu, provokace. Některé momenty (bílá budova s měnící se oblohou nebo duha) jsou výtvarně krásné, některé scény mají blízko k Pasoliniho filmům (festival v Sodomě). Jako celek však na mě působil film jaksi roztříštěně a prázdně. Pasoliniho levičácké myšlenky mají své kouzlo - zrušení všeho, co nás svazuje a omezuje, současně opětovné rýpnutí do náboženství (Nebe neexistuje). Dafoe je pan Herec a role mu sedne. Přese všechno...asi tenhle film brzy zapomenu. Pasolini by si zasloužil něco onačejšího a bouřlivějšího... (21.01.2017)

Je celkom zaujímavé, že Ferrarov pravdepodobne rozprávačsky najodvážnejší film je o mužovi, ktorý (navzdory svojim vyhláseniam o smrti naratívneho umenia) rozprávanie miloval a tak rád ho používal ako jednu z opakujúcich sa tém svojej tvorby. Keď som videl Pasoliniho hrať v niektorých jeho filmoch, nadobudol som dojem, že Willem Dafoe je pre jeho stvárnenie tým pravým. A nezmýlil som sa. 80% (13.11.2015)

Tento film v televizi zřejmě záměrně dávali až po půlnoci, aby i ti nejhorší nespavci našli jistotu, u které bez potíží usnou. Tak strašně nudnej a nezáživnej film jsem dlouho neviděl. U životopisných příběhů filmových tvůrců se většinou dočkám různých odkazů na lásku k filmům. Tady to spíš působilo, jak kdyby se chtěl Abel Ferrara Pasolinimu za něco pomstít a tak dělal všecko obráceně, aby mě to od filmu odradilo. (02.06.2018)