The Bronze

Chytrý scénář, který přesně ví, v čem spočívají jeho silné stránky, a to v Hope, kterou tak bezchybně hraje Melissa Rauch vyperfektovaným způsobem od pohybů přes způsob mluvení. Je to trochu úlet, ale na druhou stranu se to aspoň vyhýbá nějakým častým klišé a umí to skvěle bavit. Odvrácená stránka sportu? (18.03.2018)

Naprostý skvost hezky po vzoru Orla Eddieho. Bohužel v tomto případě naprosto nedoceněný. Přitom se jednoznačně jedná o feel-good roku. Melissa Rauch, ačkoliv jsem jí ze začátku vůbec nemohl poznat, je i přes fakt, že je naprosto nesnesitelná, panovačná, věčně klející mrcha, je taky naprosto boží a naprosto ve všech scénách neskutečně nakládá, přičemž si zachovává svoji tvář nedoceněné dívky z prdelákova. Je naprosto neuvěřitelný, jak vše šlape jak má a nezvolní ani na chvilku. To se té dvojce vskutku povedlo. A ta scéna v hotelu naprosto neskutečná! ... 10/10"!! (31.08.2016)

Melissa Rauch si zde hraje to svoje, co jí docela sedne, ale její postava má celkem hloubku, což mě překvapilo. Je to maličko jednoznačné a dějově průzračné, ale musí se tomu nechat, že to má dobré nápady. Erotická scéna, která je bohužel s dvojnicí, skutečně stojí za to, protože tohle se ve filmech rozhodně často nevidí. (02.09.2016)

Naprostá šílenost. Nevím jak hodnotit :) Postavy šablonovité, scénář klišoidní, Melissa neuvěřitelně otravná, Zlatíčko Maggie taktéž - při sledování jsem jim chtěla způsobit více než jen povrchová zranění. Pobavila mě scéna:"Have a good time tonight, honey." ... "Stop, pressuring me!." :) 108 minut! Abych úplně neztrácela čas, tak jsem si při filmu zařídila kompletní manikůru a pedikůru. Ok, gymnastický sex byl taky dobrej. :) (05.09.2016)

Heh, čekal jsem typický sportovní film o cestě ke "slávě", ale ono je to nakonec strašně vulgární komedie (samý fuck, cunt, dick a pasy) kde ukáže při akrobatickém sexu dvou gymnastů Wolowitzova manželka prsa, což pro mě bylo docela překvapení. Ne že bych se potřísnil z koz ve filmu, jen jsem nečekal že je ukáže ona. Vlastně celá ta akrobatická scéna je jako pěst do držky, člověk ji nečeká a rozhodně nečeká její provedení. Jinak je to typické klišé o tom, jak sebestředná mrcha přestala být mrchou. Ale zasmál jsem se. (16.01.2017)