Rembrandt

Naprosto standardní malířský biografický film vyprávěný (jak je dobrým zvykem) v retrospektivním modu selektivního vzpomínání. Autory filmu bohužel daleko víc zajímá Rembrandtův život – jak veřejný (kontroverze, věčné dluhy), tak osobní (v zajetí bujného libida) než jeho tvorba. Kromě otrockého opakování scén, ve kterých mistr maluje a přitom vede dialog s tím nebo oním se o jeho fascinující malířské duši nic nedozvíme. Za zmínku ještě stojí nevídaně amatérské dekorace – z téměr všech interiérů a exteriérů křičí slovo „kulisy“ a záběr s velrybou uvízlou v amsterdamském přístavu by si za rámeček nedal ani Georges Mélies. (13.10.2006)

Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob. (08.05.2010)

Dle přebalu DVD "kontroverzní příběh" je zpracován ve stylu průměrných televizních dokumentů, čímž ze všeho nejvíce připomíná standardizovaný tovární výrobek, který hlavně nemá nikoho urazit a nikoho se dotknout. Veškeré postavy v čele se samotnou hlavní postavou se dají jednoduše rozházet do škatulek ve stylu dobrák-zloduch, informací o samotné době, společnosti či díle se dočká divák poskrovnu a dá se o nich s úspěchem pochybovat (viz scéna se služkou/milenkou umírající na dýmějový mor), televizní kulisy vypadají poněkud směšně a vše ve výsledku působí strašně sterilně. V paměti mi tak nakonec zůstane asi pouze krásně komponovaná scéna s uvízlou velrybou. Slabší 2*. (13.12.2012)

Poctivá snaha vytvořit výtvarnou kameru. Výborný výkon Brandauera, ale celkově průměrný film, na kterém je znát, že nebylo moc peněz. Dekorace místy připomíná divadelní kulisy. Ale jak už v komentářích zaznělo, spíš hraný dokument, kde ten, kdo o Rembrandtovi moc neví nechápe, čím byl tak jedinečný. V porovnání s filmem Dívka s perlou o dost slabší. (16.09.2009)

Pěkná kamera, ale až přehnaně se stylizuje do dobových obrazů. Hudba mě dost rušila (třeba takový Caravaggio si vystačil jen s ruchy, a jakou měl panečku atmosféru) a třeba po scéně s pitvou mě i nechtěně rozesmála- tajemná, patetická, aby každému hňupovi došlo, že teď bylo řečeno něco opravdu "závažného". A patetický byl v podstatě celý film, navíc bylo vše takové očekávatelné, bez výraznějšího dramatu, nebo kontroverze (i když Rembrandtův příběh sám o sobě je opravdu hodně dramatický). Ke konci sem si začala řikat, že už se to docela zlepšilo, když v tom začala Cornelie poskakovat před bílym pozadím s výkřiky "můj otec je mrtvý, zemřel s úsměvem" a já šla zase do kolen. (06.03.2008)