Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Rembrandt
Režie:
Charles MattonScénář:
Charles MattonKamera:
Pierre DupoueyHrají:
Klaus Maria Brandauer, Romane Bohringer, Jean Rochefort, Johanna ter Steege, Jean-Philippe Écoffey, Richard Bohringer, Jacques Spiesser, Caroline Sihol (více)Obsahy(1)
V době svého sňatku s krásnou Saskií je mladý Rembrandt respektovaným a zámožným malířem. Svou přirozenou moudrostí, svobodou a neochotou přizpůsobit se všednímu vkusu, si však proti sobě brzy poštve všechny "vážené" občany Amsterdamu. Stejně tak i jeho soukromý život vyvolává nelibost veřejnosti. Svobodný člověk je nežádoucí. Rembrandt je perzekuován a přichází nenávist, bída a zrada.
Výjimečné herecké obsazení, kamera, dekorace, osvětlení, kostýmy a Rembrandtovy obrazy dodávají tomuto filmu neuvěřitelnou pravdivost a přenášejí nás do tajemného Amsterdamu 17. století.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Zopár faktov: Rembrandt van Rijn - jeden z najväčších maliarov všetkých čias. Jeho precíznosť, znalosť, zdatnosť a cit, ako využívať farby bola neuveriteľná. Aj ako grafik, bol priam fantastický (Tri stromy 1643). Zanechal po sebe hromadu autoportrétu, kde nám samotný majster zobrazuje svoj vlastný život. Nočná hliadka, Jan Six, Autoportrét 1658, Skica Podobenstvo o nemilosrdnom služobníkovi (je uložená v Louvri) to všetko sú dôkazy o Rembrandtovej zdantosti, ako umelec. K filmu - chyba nie je výberom hercov, režiséra, výberom skladateľa pre daný snímok, problémom tohto filmu sú peniaze a bolo za potrebu vraziť do toho omnoho viac peňazí, najviac sa prejavilo na kulisách. Klaus Maria Brandauer, ako Rembrandt - po hereckej stránke niet čo riešiť, podal suverénne poctivý výkon, podobnosť medzi R. a K. je tam, hlavne čo sa týka nosu, pekne háro mu spravili na tomto Klausovi. Celkom solídne herecké obsadenie, viac by som sa sústredil na jeho maľby (mal ich vyše 600), než o tom s kým spal a do koho bol zamilovaný, jasné patrí to k životu. Chápem, chceli jednoducho nakrútiť to do filmu, netreba zabúdať, že to bol maliar a to malo to byť to najhlavnejšie a najčastejšie vo filme. Film sa dá jednoducho nájsť na youtube - (do lupy) Rembrandt 1999. Je to celkom dobrý snímok, s celkovo milou hudbou. zaslúžil by si lepšie spracovanie a hlavne viac financií. Potichu sa v kútiku duše modlím, aby sa objavilo na tejto stránke, ak by sa mal nakrúcať film o ňom. /55%/ ()
Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob. ()
Naprosto standardní malířský biografický film vyprávěný (jak je dobrým zvykem) v retrospektivním modu selektivního vzpomínání. Autory filmu bohužel daleko víc zajímá Rembrandtův život – jak veřejný (kontroverze, věčné dluhy), tak osobní (v zajetí bujného libida) než jeho tvorba. Kromě otrockého opakování scén, ve kterých mistr maluje a přitom vede dialog s tím nebo oním se o jeho fascinující malířské duši nic nedozvíme. Za zmínku ještě stojí nevídaně amatérské dekorace – z téměr všech interiérů a exteriérů křičí slovo „kulisy“ a záběr s velrybou uvízlou v amsterdamském přístavu by si za rámeček nedal ani Georges Mélies. ()
Biografický film je u mě buď za pět hvězdiček nebo nehorázná sračka, a tenhle film o Rembrandtovi bude v té druhé skupině. Dalo by se z toho vyždímat více, ale i tak bych neřekl, že zrovna Rembrandt a jeho obrazy mají co říci světu i v samotném filmu a jestli jo, tak jen uzavřené skupince lidí, kteří na tom všem lpí. Takhle to pro mě byla akorát zpatlanina, která mi přišla příšerně natočená, nudná a naprosto k ničemu. Protože když to tak porovnávám s jinými filmy, nemůžu jinak. Tenhle film rozhodně nedoporučovat, nemá nic z toho co velké filmy s podobnou myšlenkou čítají alespoň v kostce samotného příběhu. Nuda, nuda, dlouho se táhnoucí nuda. ()
Pěkná kamera, ale až přehnaně se stylizuje do dobových obrazů. Hudba mě dost rušila (třeba takový Caravaggio si vystačil jen s ruchy, a jakou měl panečku atmosféru) a třeba po scéně s pitvou mě i nechtěně rozesmála- tajemná, patetická, aby každému hňupovi došlo, že teď bylo řečeno něco opravdu "závažného". A patetický byl v podstatě celý film, navíc bylo vše takové očekávatelné, bez výraznějšího dramatu, nebo kontroverze (i když Rembrandtův příběh sám o sobě je opravdu hodně dramatický). Ke konci sem si začala řikat, že už se to docela zlepšilo, když v tom začala Cornelie poskakovat před bílym pozadím s výkřiky "můj otec je mrtvý, zemřel s úsměvem" a já šla zase do kolen. ()
Reklama