Jack staví dům

Silně doporučuju obléci své děti jakékoliv věkové kategorie, ovšem čím mladší, tím lepší, popadnout svoji empatickou ženušku, která si prochází nějakým citlivějším obdobím, ideálně těhotenstvím, a v kombinaci s jejím akutním PMS a útlocitnou povahou Matky Terezy vyrazit do kina na príma nedělní rodinný film o strejdu Jackovi, který staví domeček. V podstatě jde o takovou milou variaci na pohádku Tři prasátka a domeček, jen s rozdílem, že tady máme prasátko jedno a domeček nebouráme, nýbrž budujeme, milí tatínkové. Ručím vám, že vaše ratolesti budou nadšením běhat po kinosále a manželka samou radostí potratí. Po projekci je můžete vzít na procházku k mysliveckému posedu a povyprávět jim veselou bajku o laňce a koloušcích. Samotného mě mrzí, že žádnou rodinu nemám, vědět o tomhle filmu o pár let dřív, klidně přeříznu na hajzlech nějakou random šlapku, vychovám s ní budoucího hlídače parkovišť a pak je jako milující otec přesně na tohle vezmu do kina. Za tu prdel by to stálo. Nemám co vytknout, ještě teď z toho mám erekci. Trier se mi výjimečně strefil do vkusu na sto procent. (25.11.2018)

Pokud se podíváme na lehkou marketingovou kampaň, která mluvila o stovce lidí, která odešla z projekce, tak můžeme předpokládat, že možná přeháněla, ale rozhodně ne moc. Podotknu, že úplně nerozumím tomu, co divákům na Jackovi z hlediska brutality vadí více, než třeba na Tarantinovi. Scény mají většinou celkem rychlý střih (druhý a čtvrtý incident) a zcela určitě se nejedná o nic, co bychom neviděli někde jinde. Problémem tady bude spíše morální hledisko, nebo přemíra uměleckého záměru. Oba zmiňované faktory totiž z kina vyženou nejvíce lidí. Jelikož většina píše recenzi na nového Triera podobným stylem, vezmu to z trochu jiné strany. Otevřeme-li si tedy krátké statistické okénko, můžeme rozebrat projekci, které jsem se zúčastnil. V sále nás nakonec bylo celkem 10 (projekce v 21:40 vysvětluje už tak nízký počet diváků). Z toho byly 3 páry, dvě kamarádky (které přišly až po prvním incidentu - je proto možné, že se vrátili se snahou o druhý pokus, aby film zkusily dokoukat znovu), jeden klasický divák a já (pokud má vaše přítelkyně/přítel stejný problém s krví a brutalitou jako ta moje, na Jacka ji neberte). Skupinka se držela celkem dlouho. První a druhý incident všichni přečkali celkem v pohodě. Nejdelší záběry jsou na hlavu rozraženou heverem (znáte z traileru), a Jack se chová jako typický vrah. Třetí incident je z pohledu člověka asi nejsilnější a jedná se o pořádnou "prasárnu". O tom svědčí i fakt, že pár s popkornem opustil kino ještě před návštěvou mrazáku a úžasně nechutným/děsivým Bručounem. Člověk by čekal, že následně se film trochu zvrhne, ale kromě jednoho řezání (pro které platí, že střih není dlouhý) je to už celkem snesitelné. Na konci film dostojí svému názvu a vytvoří prapodivnou kreaturu, která plynule přejde do nečekaného "Dantovského finále". Zhruba na pomezí mrazáku a finále odchází další pár, kde to podle reakce přítele vypadá, že na tohle už nemá nervy. Odešli teda ti, kterým film přišel zvrhlý, nebo je pojetí snímku s prostřihy na zvířata (a podobně) opravdu nezaujalo. Celý závěr je pro většinu lidí nepochopitelný, ale pokud znáte Božskou komedii, tak pochopíte na čem jste. Kompozice tohoto povídkového filmu je celkově dost zajímavá, avšak Trier je z hlediska morálky opravdu dost za hranu a stopáž mírně přestřelil. Pokud vás trailer zaujal a nejste z něj znechuceni, tak do kina vyrazte, protože se jedná o podivuhodnou zkušenost. Jestli vás odradily už otázky, radši se na to rovnou vykašlete a nekoukejte na Jacka, kterak staví domeček ani nikde jinde. (12.10.2018)

Asi to bude má chyba, každopádně jak má něco označení "art" film, vždy to, dle mého skromného názoru, stojí za vyliž prdel. Jack staví kokota, není vyjímkou a já ty dvě a půl hodiny protrpěla ve větších bolestech, než kdybych rodila paterčata prdelí. Dneska, aby byl někdo brán jako umělec, stačí natočit do nebes volající kundovinu o hovně a všichni mu naprcaj spoustu hvězdiček, aby nebyli za dementy, co nerozumí umění. Já jsem zvyklá být za krávu 24/7/365 , takže s hrdostí hlásím, že druhu "umění" kde nic nemá hlavu ani patu a každá scéna se táhne jak medový hovno, nerozumím. Rejža chtěl, jako už několik jiných "umělců" před ním, diváka šukovat a jak jsem četla, že lidé opouští během projekce sál, bylo mi jasný, že to nebude strachem z filmu, ale proto, že prostě na tu píčovinu nechtěj koukat a na sedačce je neudrží ani fuckt, že za tuhle debilitu platili. Největší záhadou pro mě je, že to tady svítí červeně i když by to pasovalo do 300 nejhorších. Asi jako rákoska holt českýmu pohledu na věc piču rozumím a tak alespoň apeluju na naši žlutou menšinu a klub přátel šikmých očí - Nečumte na to. (22.12.2018)

Trier ve své verzi Portrétu sériového vraha servíruje pět epizod ze života inteligentního psychopata, pět incidentů, pět zvrácených uměleckých děl... Ačkoli v každém z nich by se dala nějaká drobnost vylepšit, kdy zejména v kratší verzi filmu chybí tu a tam nějaký ten explicitnější záběr, jako celek působí velmi celistvě a silně koukatelně. Trier snad jakoby chtěl být o chloupek přístupnější. To se týká prostoru mezi jednotlivými incidenty, v němž jsou velmi pěkně a srozumitelně načrtnuty paralely mezi vraždami a uměním. Realistická a chcete-li metaforická složka filmu se pak perfektně snoubí v dokonalém epilogu. Musím říct, že Trier dokázal filmu vtisknout svůj nezaměnitelný rukopis a přesto ani chvilku nenudil, anebo nevyvolával řadu zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi... Pro mě doposud jeho druhý nejlepší film. 8/10 (27.12.2018)

Celý čas som sa zmietal medzi pocitom, že sledujem fascinujúcu štúdiu ľudského zla, a dojmom, že je to len ďalšia prázdna vontrierovská samohonka, niečo ako Lucio Fulci reloaded - séria humusáčin pozliepaných akože príbehom a akože nejakým artovým vyšším zmyslom, to všetko vypovedajúce hlavne o svojom tvorcom než o čomkoľvek inom. A stále si neviem vybrať, v každom prípade je to aj vďaka Dillonovi fascinujúci film, ktorý sa nadlho vryje do mysle, čo je zrejme presne to, čo chcel ujo Lars dosiahnuť. (26.12.2018)