Ókami šódžo to kuro ódži

Vysvětlení tu už padla, tak jen krátce. Hezký začátek, nudný prostředek a konec. Prakticky co se děje v první ep. se nezmění až do konce. Krom toho, že naše princátko semtam opravdu "pomůže". Těch 13? episod bylo až moc. Naprosto zbytečně natahované, bez hlubšího příběhu, předpokládané konce, bez jakéhokoli překvapení, nuda. Ztěží 35% (28.12.2014)

Zpětně mě dost pobavilo, jak jsem si po shlédnutí prvního dílu myslela, že přesně vím o čem to je a bude. :-D Místo klasického scénáře ( školní idol + tuctová blka. Ona ho chce, ale on jí ne. Pak naopak. Pak se oba umoudří , nějaká dějová omáčka kolem a happy konec oba jdou za ruce vstříc duze.) Ovšem tady jsem se dočkala opravdové přehlídky komplexů hlavních postav, Erika je sebelítostivá husička bez sebevědomí se sklonem k masochimu. A Sata narcistický pózer bez schopnosti hlubších citů. I když se o tohle tvůrci nesnažili, tak se jim povedlo docela slušné i když dost natažené dílko o platonické náklonosti. Tohle opravdu není romantická komedie jak nám servírují z popisků. Spíš je to místy trapno/smutné. Dá se ovšem říct, že i mnohem reálnější, než jaký byl záměr původní. Takže tohle anime nezavrhuji i když nesplnilo má očekávání . Co mi z tohoto anime nejvíce utkvěla v hlavě, je šíleně vlezlý, bohužel pro mě návykový OP. (16.09.2017)

Nechci znít jako masochistka (i když vím, že tak zním i přesto), ale je to anime přesně podle mého gusta. Spoustu fanoušků anime v tomhle vidí obyčejné shōjo anime, já v tom vidím hluboký náhled do lidské psychiky. Rozchody, rozvody, smutné rodinné okamžiky které modelují charaktery svých dětí psychickými traumaty natolik, že se uzavírají před světem, nemají potřebu přátel ani vztahů. Rádi tráví čas v osamění. Proč je to tak? Protože život nám dává cenné lekce jako například v první řadě "nikomu nevěř, jen sám sobě". Tohle bylo možná nejjasnější vyzobrazení situace kdy se rodiče v dětství rozvedli a syn následně ztratil naprosto důvěru ve vztahy. Proč sem tam ale nezabít "dlouhou chvíli"? Psi jsou přeci nejvěrnější stvoření na světě a neobrátí se k Tobě nikdy zády. Milují bezprostředně jen svého pána a nikdy Tě nezradí. Pardon, mluví ze mě opět masochistka, často partneři hrají hru pána a psa nebo kočky. Přijde vám to k smíchu? Nikoliv. Takové vztahy skutečně existují. Možná znáte dokonce někoho z nejbližšího okolí. Lidská psychika je mocný nástroj se kterým lze celkem snadno manipulovat. Ono takové to "občasné týrání" tvoří pevná pouta v mysli druhého člověka, kdy v něm probudí pocit, že jeden bez druhého nemůže žít. To obnáší jak odměnu tak i potrestání. Tohle byl také úmysl Kyouyi, i když se vám na první pohled zdá jako nevinný slušný kluk, dřímá v něm temná minulost. Nejen, že je chytrý, ale je pěkně mazaný. Cílená dohoda vyšla přesně tak jak si přál. V obou případech to dopadlo přesně jak mělo. Ani ten nejchladnější člověk totiž neskryje své pravé pocity. V první řadě je to přeci vždycky žárlivost, která nás bodne u srdce, skrz kterou si uvědomíme, že nám byl někdo něčím blízký a že toho člověka ve svém životě nějakým způsobem postrádáme. Někdy je ale dobré nechat někoho odejít, abychom zjistili zda se vrátí nebo musíme zabojovat. Pod tvrdou slupkou se přeci jen nachází vždy měkké jádro. Krásné anime, které vyvolá těžké pocity jedině v někom kdo ujíždí na stejných věcech a plně si uvědomuje počínání v dějové linii. Za mě to jasných 5/5. (05.02.2024)

Jako by si tvůrci tohoto díla řekli, že spíchnou Ao Haru Ride s Nisekoi a úspěch bude zaručen - tzn. ve stručnosti - máme tu generickou patetickou dívenku Eriku, která se snaží získat přátele a zcela logicky si vybere 2 nejhorší slepice ve třídě (Ao Haru Ride - dokonce ty baby i vypadají naprosto stejně!), aby si je získala, vymýšlí si historky o sobě a svém úžasném příteli, za kterého pak označí sexoně Kyoya. Následně jej ukecá, aby předstíral randění (Nisekoi), na což on přistoupí s tím, že mu ale Erika bude dělat psa a poslouchat ho na slovo. Pak se Erika zcela a naprosto pochopitelně zblázní do nafouklého protivy se smutnou/záhadnou minulostí, kvůli které se z něho stal takovýto naprosto neodolatelný škarohlíd (Ao Haru Ride). Bohužel oproti dvou zmíněným vcelku solidním shoujo počinům strádá toto anime jak na poli komedie, tak romantiky. Nisekoi dokázal člověk díky srandě a dost prdlé zápletce i lecos odpustit a Ao Haru Ride zase mělo alespoň trochu méně otravnou hlavní hrdinku a každopádně sympatičtějšího partnera. Zde oproti tomu máme hlavní představitelku tak vrcholně trapnou, že se to prakticky nedá snést. Její akutní nedostatek sebeúcty a rozumu mě doháněl k šílenství. (26.10.2014)

Ano, jak píše Teelus, spousta klišé a již jinde viděných věcí se nám sešlo v tomto anime, navíc hlavní hrdinka je opravdu patetická, i když co čekat od někoho, kdo souhlasí, že bude dělat psa, aby neprasklo, že je vlastně velká lhářka... Já si všechny uvedené anime, s kterými je Ookami shoujo srovnávána, užil a i tady jsem se občas dokázal bavit, navíc se mi líbil drsný sadistický hlavní hrdina, ale také musím nějak vyjádřit své rozčarování nad tím, že se nám z těch romcomů stávají klišé ve stylu červená knihovna a tak i když mě to dokázalo zaujmout tak víc jak 3* nedám... 5,5/10 (14.11.2014)