Hollywood v koncích

Na Woodyho filmy se dívám strašně ráda a nevynechám jedinou příležitost podívat se na nějaký, který jsem ještě neměla možnost zhlédnout. Už dlouho mě jakýkoliv Woodyho film takto nepotěšil. Tenhle je vtipný, má spoustu komických scén a situací a jako už tradičně také výborné dialogy. Námět se mi líbil, protože to bylo originální a Allen na sebe zase napráskal další a další věci ze soukromí, protože to prostě bylo inspirováno jím. A navíc to "poselství" - Amerika filmy Allena nechápe a Evropa je miluje, to je prostě přesně on. A ještě malá poznámka a souhlas s názorem pode mnou, titulky na ČT jsou fakt nějaké úplně nedostačující, protože v nich není všechno, co postavy řeknou, což je škoda. Ale jinak fajn film. (17.06.2013)

Kam že to mám psát ten komentář? Raz, dva... Tak kam? Jedna, dvě, tři... Chtělo se mi napsat, že jsem se smál spíše tu než tam, ale neudělám to. Celkově se jedná o Allenův slabší snímek, vždycky se ale najde scéna, která vás spolehlivě odbourá (např. schůzka s Alem Hackem, či pád.) POŠLETE KVĚTINY H. J. OSMENTOVI K TÉ CENĚ ZA CELOŽIVOTNÍ PŘÍNOS. (03.01.2006)

JÁ JSEM SLEPÝ, JÁ JSEM SLEPÝ, JÁ JSEM SLEPÝ! Slepá jízda.:o I kdyby k tomu dokonalosti možná něco chybělo, tak  film o slepém režisérovi prostě musí být na gagy vdečný, takže je to sranda. Takovou zápletku prostě nevymyslíš. A jako bonus jsem si i já, co od Woodyho viděl pár filmečků všiml té zjevné sebereflexe v pozadí a zajímavé sondy do natáčení komerčního bijáku. (29.01.2021)

Slučka Allenových neuróz sa v Hollywood endingu asi najabsurdnejšie zamotala. Otvorene, a dokonca, s humorom (čo u WA nie je paradoxne až tak obvyklé) ukazuje vo filme o točení vlastného filmu ješitnosť ľudí od fachu, spôsobujúcu rozklad vzťahov, obetovaných tvorbe nezáživností, plných originálnych "hlášiek". Dozviete sa, čo vznikne, ak dáte Allenovi rozpočet blocbusteru. Áno nemýlite sa, rovnako fádna pseudoromanca plná hypochondrií a psychosomatických porúch analyzovaných do aleluja, ako storáz predtým. Nehľadiac na štáb, hercov, divákov. Publikum v USA, odchované na príbehu a efektoch, starčeka s neurózou sprdne a pomätene zintelektualizovaná Európa žerúca Woodymu každý teplý prd, zavýska nad nekultúrnosťou američanov a prijme pacienta do láskavej opatery. Nadhľadová a vtipná sebakritika, korunovaná vetou (resp. jej parafrázou): "Kritici stoja na najspodnejšom stupni umenia.". (04.01.2006)

Film oscilující mezi parodií na Hollywood a hlubokou zpovědí pana režiséra. Snímků o tvůrčí krizi už bylo natočeno víc než jenom pár, ale žádný nebyl pojatý s tak křišťálově čistou sebereflexí a přitom takovým nadhledem a vtipem. Woody nenechává na filmové mašinérii nit suchou a jak je u nejslavnějšího neurotika zvykem, největší kritice podrobuje sám sebe. Jeho tvorba, život, význam pro kinematografii, rozdílné přijímání Allenových filmů doma v Americe a ve Starém světě, vše je na filmovém plátně důsledně zbilancováno a zabaleno do skvělé zábavy. Woody poskytl světu pohled do svojí duše, a zároveň dokázal zhodnotit celoživotní dílo s obrovskou grácií. Název sám ukazuje na závěr amerického působení, stejně tak v pravdě prorocký konec filmu předpovídá, kam povedou Woodyho kroky a jak moc mu tato změna prospěje. Impozantnější chytání druhé mízy jsem ještě neviděl. (21.07.2012)