Podnikavá Joy

Film o tom jak vynalézt,vyrábět a prodat mop.Pravda moc jsem od toho neočekával a to bylo moc dobře.Děj byl zvláštně nevyrovnaný,první půle mě tak uspávala,že jsem uvažoval o tom,že se radši podívám na něco jiného.Vydržel jsem a vyplatilo se!V druhé části se příběh neuvěřitelně rozjel a já jsem si nervózně okusoval nehty,když se hlavní hrdinka rozhoduje,jestli si na televizní propagaci svého výrobku vezme kalhoty nebo sukni a když pak čeká,jestli se prodej rozběhne,nebo dojde ke krachu.Takto tuhým scénářem se tentokrát nedokázala probít ani ostřílená herecká sestava.Alespoň u mě se to nepovedlo. (20.06.2016)

Možná to bylo tím, že jsem do toho šla s malým očekáváním, ale na Joy bylo něco co mě dostalo a nejen, že jsem byla příjemně překvapená, ještě se mi ten film dost líbil. Začátek byl takový dost podivný a praštěný, že jsem jen třeštila oči na obrazovku a nebyla jsem schopná pochopit o čem to vlastně má být, jakmile se ale přehoupla první půl hodinka a už se tam začal řešit ten vynález, film začal být o (něco) normálnější a dával víc smyslu. Ani na okamžik jsem se nenudila. 4* (14.02.2016)

Vytře s ním hravě celou kuchyň, při ždímání na něj nemusí sahat, bavlněnou hlavici pak jednoduše šoupne do pračky, která se postará o zbytek. Proč o tom točit celovečerní film? Každý rok se musí v oscarovém (Zlaté glóby, ceny BAFTA) osudí objevit alespoň jeden film, jehož zařazení je přinejmenším nepochopitelné. I v nejrůznějších filmových databázích se pak po prvotním nadšení nejvěrnějších stáhne do průměrných čísel (viz. Špinavý trik). Joy dopadne stejně. Nechtěla strávit svůj život sledováním televize a skrýváním se před světem jako její matka. Její příběh určitě zajímavé úlomky má, ale filmové zpracování není ani pohodové, ani suverénní, nestrhne ani herecky (třeba jako v případě Terapie láskou). Emočně je to (u Davida O. Russella znovu) velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně nijaké. Vedlejší postavy jsou až nemístně přestřelené, vztahy mezi nimi nejsou komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Pro Jennifer Lawrence měl být tenhle životopis v Russellově podání další slibnou šancí. Sic sází na lehkou vyprávěcí notu, ke mně se té lehkosti ale moc nedostalo. Vesměs zklamání. Ač jsem to čekal. Lawrence tradičně fajn. (30.12.2015)

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)

Výborná Jennifer Lawrence v nevýraznej trpkej komédii o malomeštiačke, ktorá sa s patentom na vlastnovymyslený mop o úspech pokúša. Dopredu to poháňa predovšetkým vedomie diváka, že je ten mop dnes už súčasťou skoro každej domácnosti. Bláznivé rodinné vzťahy, popové šlágre, príjemná poetická zimná atmosféra a málo (a zvláštne) využitý Bradley Cooper. Na Davida O. Russella scenáristicky prekvapivo nevybrúsené. (24.12.2015)