Podnikavá Joy

Celkom ma prekvapuje, ako "pohodovo" a "akademicky" tento film na divákov pôsobí. Russell ale ukazuje, ako namáhavé je uskutočniť svoj americký sen v krajine neobmedzených možností, pretože obmedzených, neprajúcich a bezcharakterných ľudí je všade viac než je prípustné (nevynímajúc širšiu rodinu, tu si scenár tiež neberie servítky) na "normálny" život. Joy sa nachádza po väčšinu deja na dne, až som si povedal, že prežiť život pri seriáloch je omhoho jednoduchšie ako bojovať so životom a stále sa odo dna odrážať a režisér s týmto motívom aj chytro pracuje. Ťažko povedať, či sa podbiedza americkému publiku, keďže ide o ťažký finančný prepadák a mne to veľa hovorí najmä o fakte, že súčasné publikum už nedokáže (na plátne) oceniť skutočných hrdinov, ale iba tých s nadprirodzenými schopnosťami. (16.08.2018)

Toto dielo disponuje dobre stráviteľnou dynamickosťou, pocit premárneného času sa v priebehu sledovania nedostaví. Napriek rovnakému hereckému obsadeniu, ktoré režisér stiahne do väčšiny svojich filmov, nehrozí déjà vu. Russellova múza Jennifer Lawrence opäť stvárňuje iný charakter a opäť strháva na seba pozornosť. Tento filmový portrét potreboval presvedčivú predstaviteľku a Lawrence túto kvalitu zabezpečila. Navyše dostala šancu zosobniť postavu nielen v jej veku, ale aj o generáciu staršiu. Bradley Cooper síce nedostal taký priestor ako ona, ale jeho úloha je zásadná. A do tretice Robert De Niro, ktorému už prischli úlohy otcov. Táto postava má však šťavu a potrebnú dávku tragikomiky. Hollywoodska rozprávka o poníženej a neskôr oslavovanej Popoluške z 90. rokov 20. storočia, ktorú namiesto očarujúceho princa čaká veľký majetok. (10.06.2019)

Film o, bezpochyby, skvělé holce, která se pustila na tenký led byznysu s vlastním vynálezem, mopem, který se sám ždímá a který jde vyprat v pračce. No nikdy by mě nenapadlo, že tenhle mop někdo vymyslel a přitom je jasné, že někdo ho vymyslet musel.. :-) Nebylo to špatné, ale ty složité rodinné vztahy ve mně vyvolávaly neustálý střeh o netrpělivé očekávání, kdy už ta Joy konečně vybuchne a spráská je tam všechny na jednu hromadu. :-) Chvílemi hodně dobré, chvílemi hodně slabé. (27.04.2016)

Štastný konec, dvě hypotéky na dům zachráněny, 200 000 dolarů zaplaceno... závěr s neskonalou štedrosti (lepší hotel pro no name vynálezce žádající o masovější výrobu), ale rafinovanou odměřeností, Joy neměl chybu. Kapitalistický sen o prodávání mopů a jejich tvoření v malé továrničce s imigranty pracujícími pod minimální plat v režijně zdařilé formě. Poměrně zábavné. Otázkou je, jak do studia zavolala její kamarádka, když byla odpojena telefonní linka pro neplacení? (08.01.2016)

Kdyby už dávno neměl celou Akademii nasoukanou ve svý zadnici, myslel bych si, že je David O. Russell regulérní začátečník, co se učí, ne zrovna zdařile experimentuje a stále marně hledá vlastní rukopis. Jenže on ji tam má, a nejspíš bude mít i nadále, protože Joy opět zejména zpočátku nabízí koncentrovanou hysterii (postava se tam dokáže rozčílit i nad životem cikády), nekontrolovanej chaos, minimální dávku humoru a nepatřičný absurdno (/surreálno), což akademikům bůhvíproč imponuje, respektive imponovalo už v minulosti. Časem se to teda zaplaťpánbů jakž takž srovnalo a zhruba uprostřed se Russell za vydatný pomoci perfektní Lawrence nadechuje ke svý nejsilnější pasáži vůbec, nakonec to ale jako životopisnej celek pořád příliš nezapůsobí. Tak jako tak - for what it's worth - za posun vpřed jednoho slabýho režiséra Hollywoodu se tenhle kousek považovat dozajista dá. (28.12.2015)