Cesta na východ

"Prostý příběh pro obyčejné lidi". Tak zní podtitul filmu, jenž ve své době zaznamenal mimořádný komerční úspěch a stvrdil Griffithovu pozici prvotřídního lidového vypravěče. Griffith dávkuje v přesné míře sentiment, humor a napětí, v jednoduchém příběhu, který je ovšem podán natolik suverénně, že si v něm to své najde skoro každý. Těžko zde hledat nějaké chyby, záleží jen do jaké míry s vámi bude rezonovat strastiplná pouť životem zkoušené Anny, a do jaké míry jste vděčným divákem dlouhých němých filmů. Lillian Gish je v roli Anny výborná. Myslím, že šlo o jednu z jejich nejlepších rolí, která jí byla nepochybně psána přímo na tělo. (07.11.2022)

Strhující panoramatické dílo. Příběh svedené dívky, která opouští vyhaslý rodinný krb a ocitá se na nekonečné cestě, při níž je každý krok životním výkonem, rámcuje a integruje se světem (ba universem) přehršel výstižných dějových miniatur, které silné osobní drama současně rozšiřují i odlehčují - a zvláště tento zřetel ke komickému či grotesknímu jsem přivítal, a nejen proto, že snímek úspěšně odpatetizoval. Svět, který se na nejedno zesláblé tělo valí jako přívalový déšť, není nikdy ze všech stran ježatý, a občas i ten, který pro slzy nevidí, znenadání sklouzne na jeho bílé břicho. Tak i zde trpící a rostoucí hrdinku doprovázejí bezelstní, podlí, směšní, dětinští i moudří, v jejichž souběžných osudech se svět vyjevuje jako bezoddyšně cirkulující. Tragédie tak nemá daleko ke grotesce, a i ta se záhy rozptýlí jako mlha a odhalí zrcadlo, v němž se uvidíte sami. Závěrečný boj o budoucnost, při němž hrdinka spěje ke dnu a jinoch k výšinám, přesvědčivě odpovídá všem pochybovačům o bytostné jednotě světa. Bios. (18.08.2018)

Závěrečná scéna nepostrádá výborné načasování a gradaci, nicméně mnoha částem by prospěla přísnější ruka střihačova. Neříkám, že se to vleče jak smrad, ale mnohdy je divák téměř až násilně nucen sledovat rozvleklé scény, které na zápletku mají pramalý vliv. Z tohoto důvodu bych doporučil spíš verzi kratší a ne režisérskou, kterou jsem si užíval dvě a půl hodiny. (23.09.2014)

[hodnotená 145-minútová verzia]     Zdá sa, že D. W. Griffith v mojich očiach rastie každým ďalším a novším filmom, ktorý od neho vidím. Od The Birth of a Nation (1915), ktorý ma zaujal iba z technickej stránky a kvôli jeho významu pre kinematografiu, cez lepší Intolerance (1916), lepší Broken Blossoms (1919), až po výborný "Way Down East", ktorý už má silný, perfektne vystavaný príbeh, výborné gradovanie dramatických situácií, slušnú prácu so psychológiou postáv a najmä konečne veľkú dávku emócií. Výborne stvárnené boli jednotlivé, veľmi rôznorodé postavy. Svätuškár Squire Bartlett (Burr McIntosh), klebetnica Martha Perkins (Vivia Ogden), ktorá plní funkciu miestneho rozhlasu, roztržitý profesor Sterling (Creighton Hale), ktorého postava akoby bola vystrihnutá z grotesky a prilepená do tejto inak vážnej drámy, ale predovšetkým slizký sukničkár Lennox Sanderson (výborne stvárnený Lowellom Shermanom) a dievčina čistej duše Anna Moore (skvelá Lillian Gish). Záverom ešte musím pochváliť výbornú hudbu The Mont Alto Motion Picture Orchestra, ktorá je kompiláciou historickej "photoplay" hudby a do filmu perfektne zapadá. Keď nejaký hudobný sprievod, tak práve tento. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (13.09.2021)

Krása němého filmu je v tom, že už tak trochu z toho, jak se herci tváří, poznáte, jestli je to šmejd nebo ne. To je trochu škoda, protože je to do jisté míry omezující. Právě v tomhle snímku D. W. Griffithe je to hned na začátku patrné a je to skoro škoda. Kdyby se Sanderson od začátku netvářil jako šmejd, možná to bude ještě silnější než v tomto případě. Docela mi ještě vadí, jak se Griffith pitvá ve víře. Právě v "Cesta na východ" se tak neustále a rádoby nenuceně dostává do popředí. Ano, Griffith byl očividně věřící, ale to neznamená, že by mi v tomhle směru jeho názory neměli vadit. Holt moje povaha. Nevěřím v boha, tak to prostě je a jeho protěžování jako spasitele mě irituje. Vrcholem snímku je samozřejmě jeho závěr, kde se střídají exteriérové záběry s interiérovými v mrazivém tempu. Film zde skutečně graduje v tom plném slova smyslu a Griffith dokazuje, že pro dramatické scény není potřeba moderní techniky, ale pouze umu, kterého měl na rozdávání. (24.01.2014)