Stíny Manhattanu

Začalo to slibně. Adrien Brody se prostřednictvím svých sloupků v prestižních novinách dostává k těžkým lidským tragédiím, přežívá uprostřed chladných vztahů a nijak zvlášť vlídného New Yorku. Do cesty se mu připlete půvabná Yvonne Strahovski, která má nějaké to tajemství, ale hlavně by ráda poodhalila leccos ze smrti svého manžela. I následující minuty diváka zajímají. Jenže.. Ihned po skončení mi naskočilo hned několik otázek a nejasností, se kterými mě tvůrci ani zdaleka neuspokojili. Prostě mnohdy raději přistoupili k umělým popostrčením v ději, aniž by se snažili vymyslet něco uvěřitelnějšího. Nemá smysl být konkrétnější, abych některým uživatelům neprozradil moc. Nicméně už jenom atraktivní mladá dívka by si nikdy nevzala to výstřední hovado, na kterém nebyla špetka zajímavého. Historka s koněm navíc mou zvědavost zdaleka neuspokojila, stejně mdlý byl i obsah nahrávky, o který měl eminentní zájem pracháč Stevena Berkoffa. Za mě místy špatné uchopení celého tématu, takže na víc než tři hvězdy to opravdu není. (08.07.2016)

Manhattan Night je po většinu stopáže ryzím žánrovým průměrem, představující po tu dobu tříhvězdičkový filmový zážitek, odehrávající se sice ve velmi pozvolném tempu, což ovšem nepovažuji za nějakou zásadní chybu, jelikož to vynahrazuje jednak nenudící zápletka, vyvolávající především zájem, v co se to celé vlastně vyvine, a jednak i výraznější styl zpracování, nesoucí se v duchu klasických noir filmů, což se mu daří velmi působivým dojmem a napomáhá pak samozřejmě i ve  funkčnosti atmosféře, kterou nelze též určitě opomíjet. Důvod, proč ovšem nakonec hodnotím dvěma, místo zmiňovanými třemi * je, že pointa, respektive finální odhalení, které přijde v závěru a na které divák po celou dobu netrpělivě čeká, nestojí vůbec, ale opravdu jako vůbec za nic. Vlastně se navíc jedná dokonce o dvě tajemná vyústění, z nichž nicméně jedno vyznívá fakt směšně a druhé vyloženě nudně. Co se jinak týče postav a jejich hereckých představitelů, tak obojí patří k těm výraznějším položkám, Adrian Brody je prostě Adrian Brody a Yvonne Strahovski je přesně sexy femme fatale jak má být. Co bych mohl této podívané ještě jinak vytknout, tak určitě absenci jakéhokoliv napětí, a chybí tu i jakékoliv emoce, takže zkrátka v rámci žánru se sice jedná o snesitelný, neurážející počin, nicméně těch nedostatků má ale ve výsledku tolik, že uspokojit dokáže asi skutečně jen skalního a opravdu méně náročného příznivce kriminálních thrillerů. (16.05.2023)

Kdyby tam nebyl Adrian, asi bych šla níž, ale on prostě umí a atmosféra doprovázena hudbou Joela byla výborná. Já jsem na to měla klid, nešťourala jsem se ve scénáři a jak píše už larelay, dám čtyřku, ani sama nevím pořádně proč. Mělo to v sobě to něco těžko pojmenovatelného, co mě udrželo přilepenou na židli celou stopáž. Pointa je sice mírně KO, ále co...? (26.06.2016)

Rozporuplné obsazení rozporuplného filmu. Neduživý židák s otvírákem na konzervy místo rypáku a s jediným konstantně ublíženeckým výrazem v jakékoliv situaci, i když je rád, a Yvonka, ach Yvonka, ke které by se mimo kameru takový chcípák nedostal ani za prachy. Yvonka, ach Yvonka, začíná nebezpečně zezadu dýchat Emilce na ušní boltec a soupeřit s ní o absolutní velekundu verbalových masturmačních fantazií. Při příští seanci s egem je asi budu muset nejdřív nechat porvat se v bahně a uvidíme. Uchopit tento film je daleko těžší než lemroucha při přemítání o tak luxusním sendviči. Jednoho to docela vtáhne, ač je noir místy clair, je to poměrně zábavné, ač se protagonisté imrvére chovají jako naprostí kokoti, i poměrně napínavé, avšak něco, ale fuckt teď nevím co, tomu chybělo. Asi Yvončin plný frontál. Tudíž erudovanou kritiku k dílu lze úspěšně publikovat pouze na základě pocitů. Přirovnal bych to k situaci, kdy se snažíte skolit sice nádhernou, ale totální tupku, a místo obvyklé přímé rány na komoru se ne právě šťastně rozhodnete trochu si zábavně zaflirtovat: „Ty jsi ale výstavní exemplář samice hominida, s chutí bych ti někdy seštěloval karburátor!“ … „Hm, jenže já nemám auto.“ … (vytřeštění očí) „Ne, myslel jsem to tak, že je na tobě patrné, že nemáš ráda zvuk motorové pily, tak tě budu muset přeříznout pěkně postaru!“ … „Ježíšmarjá, ty řežeš lidi???!!!“ … (plácnutí rukou o čelo) “Ne, do prdele, chtěl jsem jenom naznačit, že bych ti rád potrubní poštou doručil nějaký jogurt!!! …“Sorry, ale my, modelky, jsme alergické na laktózu.“ … (Rezignovaný náraz hlavou o zeď) „No dobře, tak zamrdáme, co říkáš?“ … „Tak jo, proč jsi to neřekl hned?“ A bylo to tak na lepší trojku, protože jsem se pak bál zeptat, jaké to bylo, abych náhodou nedostal odpověď typu „Nevím, nechce se mi o tom teď fotosyntézovat“. Ale za Yvonku, ach Yvonka!!!, to vyhoním na čtyři. (27.10.2016)

(Panebože, ta Jennifer Beals je snad upírka, že nestárne?! No, to jen tak na okraj...) Nevím vlastně pořádně proč, snad kvůli plakátu, těšil jsem se na nějaké oldschoolové noirové newyorské retro. A dostal jsem... dostal jsem sterilizovanou, vyumělkovanou, na efekt vykalkulovanou napodobeninu oldschoolového noirového newyorského retra. Teskné zvuky saxofonu, marlowovsky strohý a vemlouvavý hlas vypravěče, temný příběh plný vášně, zrady, krve, pěstí, závisti a nenávisti... Kde já už jsem tohle všechno kdysi viděl? A ne jednou. Brodyho mám od Summer of Sam a Pianisty rád, a ne že bych mu nepřál nějakou šmrncovní šiksu jako bokovku k jeho ještě hezčí manželce, ale na svou roli se tragicky nehodí. Určitě bych z fleku vyjmenoval pět deset mnohem vhodnějších týpků pro postavu introvertního, nonšalantního, nedbale elegantního a šarmantního novinářského pisálka s detektivními sklony, než tohohle souchotinářského hrbatého rachitika s permanentním výrazem nešťastného klauna... Ale dost už keců a s pravdou ven - líbilo se mi to a bavilo mě to, tak na tři a půl. Zaokrouhluju nahoru kvůli Jennifer, kterou jsem po čase zase rád viděl. Jak přízemní, já vím. (07.12.2016)