Tobě hrana zvonit nebude

Tohle byl zvlastni, kontroverzni zazitek... Obdivuju vzdycky, kdyz se nekdo dokaze postavit proti presile, a Petrovicka to zvladla na jednicku. Prokuratorka se snazi vypatrat a obvinit konkretni lidi z davu, ktery lyncoval mladou zenskou s ditetem. O tom ten film je. Jednu hvezdu pridavam navic na truc tem, kteri tomuhle filmu dali odpad. P.S.: Je fakt, ze natoceno to moc dobre neni, a chvilema (v tech retrospektivach) mi to pripominalo Nemeho Bobse..."vite, to bylo tak..." (07.01.2013)

Geniální srágora. Propagandistický majstrštyk natočený bez špetky talentu. Ale je dobře, že existují bizarní tvůrci a jejich bizarní výplody. Toho si byl vědom už Rudolf II., který vedle sbírky hodnotných uměleckých děl měl i speciální kabinet kuriozit. Právník a režisér-diletant Vojtěch Trapl je takový český Ed Wood, na rozdíl od něho ovšem netočil z lásky k filmu, ale z lásky ke straně. Interiéry jsou zařízené tak uboze, že i televizní Bakaláři jsou proti tomu výpravným velkofilmem. Ale díky tomu je portrét Julia Fučíka od Maxe Švabinského v kanceláři hlavní hrdinky na té prázdné papundeklové stěně nepřehlédnutelný. A ta soudružka prokurátorka je poetická duše: když se prochází městským parkem, v hlavě jí znějí verše. Exteriérové scény jsou vůbec výživné, např. ta, ve které se pomýlení vlasatí mládežníci („vypadají všichni stejně, jsou zarostlí jako opice,“ říká o nich postarší uvědomělá svědkyně) srocují za účelem zlynčování soudružky Balcarové, která se bude vracet z pietní návštěvy hrobů rudoarmějců, a za zvuků maďarského bigboše si krátí čas demolováním zaparkovaných aut. Scéna z továrny, kde přesvědčují soudruha Balcara, aby podepsal prohlášení „2000 slov“, je trochu slabší, ale taky ujde. Soudruha Balcara hraje herec Karel Vochoč. A pak je ve filmu ještě jiná postava, která se jmenuje Karel Vochoč, ale tu už nehraje herec Karel Vochoč, tu hraje nějaký jiný herec. A hlavní soudružka všechno neochvějně ustojí, v závěru i za pomoci sekretářky s geniální pamětí, a ještě stihne vlepit morální políček svému oportunistickému manželovi. - Co s tím? Pět hvězdiček i odpad zároveň, záleží na úhlu pohledu. A ten by v případě takových bizarností asi neměl být jen striktně esteticko-humanistický, ale zároveň i historicko-sociologický. A jako dokument doby je toto dílo nenahraditelné. Ještě že byl JUDr. Vojtěch Trapl tak dokonale talentuprostý, jinak by jeho film upadl v zapomnění a nestal se málem kultovním. - A obžalovaný Brebera byl usvědčen, zamyslel se, konečně prohlédl a řekl: „Pane předsedo, jak jsem jen moh bejt tak blbej?“ (14.08.2012)

Brilantní!! Ukázka toho, jak nikdy, nikdy, nikdy netočit žádný film. Ale bavila jsem se královsky, to se musí nechat. Hlášky typu: "Úplně jste zapomněli, že mám dneska svátek!!", "Nazývejte mě pouze paní profesorko nebo paní doktorko...", "To víte, lidi jsou zlí, i psa mi otrávili!", "Novinařina je poslání - pravdivě informovat a vždycky být při tom!", no, v podstatě každá druhá replika u mě vyvolala záchvat smíchu. (03.06.2014)

Vojtěch Trapl a jeho první svojský výklad historických událostí. Je to kratší než Vítězný lid, takže se dá Hrana dokoukat do konce, ale musíte mít pevné nervy. Traplova neschopnost vést herce a inscenovat je v prostoru tu dosahuje svého vrcholu (to znamená, že někdo stojí v papundeklové kulise, deklamuje nesmyslné věty a kamera na něj čas od času zazoomuje). Neškodná pitomost tohohle filmu mi brání dát odpad!, jako zamýšlená propaganda a ideologický výklad roku 68' totiž selhává na plné čáře. (18.10.2013)

Další agitační nádhera z let sedmdesátých, která je k historii parodická a neuvěřitelně vykonstruovaná. Musí se nechat, že svého film asi dosáhl a dá se u něj vydržet, protože zvědavost nad "humánním a oduševnělým" vyústěním je postupně silnější než averze vůči němu, ale ve finále stejně rezonuje jenom ta averze. Režijní neschopnost Trapla je navíc docela vtipná, když už nic.. (15.12.2018)