Deset malých černoušků

Mé první setkání s Deseti malými černoušky... Nečetla jsem, což, jak čtu některé komentáře k jednotlivým zpracováním, je asi dobře. Původně jsem chtěla dát čtyři (hvězdičky) ale nakonec vidím, že, co se změnilo vůči předloze, bylo "opsáno" ze starší verze z roku 1945 a vlastně to tady nebylo moc na prospěch věci. Snad jen změna skalnatého ostrova na zasněžené velehory a trocha mrazivosti prospěla, ale zase nebyla plně využita. (24.09.2015)

Kniha mě úplně dostala a navíc je úplně ta nejlepší, kterou jsem od Agathy Christie četl. A samozřejmě jsem chtěl vidět i tuto filmovou adaptaci. Trochu jsem se jí obával, byl jsem přesvědčen, že nemůže knihu překonat - a ejhle, ona se jí mimimálně vyrovnala. Je tu pár změn, hlavně finále, což mě nejprve trochu zklamalo, ale nakonec jsem se s tím smířil. Výměna pustého ostrova za horskou chatu také příběhu nijak neuškodila. Film byl skvěle obsazený, atmosférický a maximálně napínavý. Atmosféra byla naprosto na jedničku a to, že byl film černobílý na ní ještě přidávalo. Skutečně vynikající napínavá detektivka, která nádherně rozjela atmosféru a mě vyrazila dech. Detektivka podle knihy, o níž jsem si myslel, že se nedá zfilmovat. Omyl. Za mě rozhodně 90%, jsem nadšený a velmi brzo si to rozhodně zopáknu. (09.03.2013)

Ta neobratnost, herecká i filmařská, dodává filmu jisté kouzlo. A mimochodem - dokud jsem neviděla originální název knihy, nikdy by mě nenapadlo spojovat si písničku o malých Indech, kterou se učili žáčci snad na všech jazykových školách počátkem 90. let, s deseti malými černoušky... Vždy jsem měla představu černočerných Křováků:-) (09.08.2013)

Dovedu si představit, že by to dnes někdo natočil líp (Spielberg, Fincher). Závěr nakonec také nebyl tak úžasný jak jsem čekal, podobně jako ve Jménu růže, ale celou stopáž jsem byl nalepený na obrazovce, nedýchal jsem a hltal každou vteřinu. Chápu, že lidi, co znají předlohu, z toho asi nadšení nebudou, ale pro mě to byla bomba. 90% (07.04.2017)

Deset malých černoušků stavělo si dům, dva z nich spadli do malty, zbylo jich osm... :o). Je to moje první setkání s Agathy Christie, o kterém teda vím. A jó, nemůžu říci, že by se mi film nelíbil, to v žádným případě. Na druhou stranu se z celkem zajímavéhho a neotřelého příběhu dalo vytěžit podle mě o dost více. Atmosféra u tohoto kousku stojí za starou belu. Dost na tom má zásluhu velmi podivná hudba, která prostě nedokáže ani napínavé situace vyhrotit. I uvažování "desítky" mi přijde poněkud nenormální (jeden po druhém tam umírají a oni v klidu kalí u kulečníku jako by se vůbec nechumelilo, a navíc chodí spát každý sám...) Být na jejich místě, tak bych si počkal u stolu s deseti černoušky a na vraha nalíčil past, a nebo bych tuto rekvizitu schoval a tím pádem by vrah nemohl trhat figurky a třeba by nechal toho vraždění :o) (26.01.2010)