Deset malých černoušků

K Agathiným černoškom, či Indiánom som mal vždy rezervovaný postoj kvôli ich vykonštruovanosti. Ale Pollockovo spracovanie je mi veľmi blízke, pretože sa zhoduje s mojou predstavou. Ako bonus tam mám dvoch hercov z My Fair Lady, takže trojkové hodnotenie vyjadruje spokojnosť s filmom, ktorý nemôže prekročiť limity určené literárnou predlohou. (27.08.2018)

"Znáte ten vtip o dvou Angličanech, kteří spolu ztroskotají na ostrově a do smrti spolu nepromluví, protože je nikdo vzájemně nepředstavil?" Na hrad v rakouských Alpách se sjede deset vzájemně si neznámých lidí. Hostitel U.N.Owen (alias "unkown" - neznámý) je jmenovitě přivítá z magnetofonové nahrávky a prozradí, že všichni mají na rukou krev. Každý někdy v minulosti zavinil smrt nevinného člověka a každého zde stihne trest. Přejeme hezký pobyt. :-) Není sporu o tom, že Agatha Christie to dobře vymyslela, přesto je to zcela konvenční film. Z průměru ho vyzdvihují dvě věci: 1.) Řemeslná neobratnost. Ano, je to paradox, ale to, co by většině filmů škodilo (špatné kompozice obrazu, vrtkavé svícení, zvuk místy jako ze studny atd.), je pro Černoušky pravým požehnáním. Přispívá to k žádoucí strašidelné atmosféře a ke zdání životnosti toho Agathina úhledného schématu. 2.) Zatímco pozdější filmové detektivky zhusta sázely na hvězdné obsazení, Deset malých černoušků hraje deset lokálních hvězd nižší svítivosti (srdce roduvěrného anglofila potěší zejména Stanley Holloway a Wilfrid Hyde-White), které jsme zvyklí vídat výhradně ve vedlejších rolích. Pokud neznáte předlohu, nemůžete si díky tomu předem "vypočítat", v jakém pořadí budou vraždeni. 70% (05.12.2009)

Rafinovaná kniha Agathy Christie tu dostává v závěru na frak, což mi vadí hlavně tím, jak moc filmový konec vypovídá o snaze tvůrců vyjít vstříc romantickým touhám publika... I když chápu, že dobový kánon tomu tak do značné míry chtěl, v tomto případě by trocha přitlačení na pilu nevadila. Zvlášť, když k tomu připočtete nesympatičnost všech postav, resp. jejich hereckých představitelů, myslím, že černohumorná linka tu mohla bez obav převládnout... (27.12.2010)

Knihu jsem četla (a čtu) v různých etapách svého života a tak jsem zde s napětím čekala, až: jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný, a tak se sám oběsil a nezbyl tak žádný... ale nemám jim změnu za zlé. Dost mě překvapila osobnost soudce, podle knihy to byl nechutný mentorský dědula a tady to byl okouzlující starosvětský gentleman Pickering z My Fair Lady. Pět* ___  edit po letech: pro mě stále nejlepší verze černoušků ever. Když porovnám scénu s klíčem s verzí z roku 1974, která od této značně opisovala... asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž. (07.07.2010)

Nebylo to vůbec zlé. Přestože jsem byl s dějem tak nějak předem obeznámen, tak si snímek držel solidní atmosféru. Navíc tvůrci obsadili velmi sympatické herce, na které se dalo koukat i je poslouchat. Jediné, co mi přišlo maximálně retardované, debilní až kreténské, byl naprosto ubohý happyend, kterým to tvůrci maximálně posrali. Takhle debilně by jej Agáta určitě nenapsala. A vůbec veškeré provedené změny v předloze byly změnami k horšímu. Nechápu, nač měnit něco, co změnu nevyžaduje. Jestli chtěli čůráci tvůrci šokovat diváky happyendem, tak se to minulo účinkem. Maximálně se jim podařilo diváky akorát nasrat, protože takhle debilně přeslazený závěr se k celému průběhu prostě nehodil. Pokud někdo neměl s tímto knižním dílem tu čest a preferuje kinematografii, tak mu doporučuji zhlédnout raději britskou minisérii. Tady to vidím maximálně na slabé tři kousky, když přivřu oči před tím zprzněným závěrem, který se mi opravdu velmi těžko vydýchává. (11.05.2018)