Steve Jobs

O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% (15.02.2016)

Nevěřil bych, že mě už po půlhodině přestane bavit a zajímat film od tolika skvělých tvůrců (na Sorkinovi sice na rozdíl od mnoha jiných moc neujíždím, ale na Boyleovi a Fassbenderovi rozhodně ano). Technické stránce a hercům se tady bude něco vytýkat jen těžko, ale hernajs - to neustálé ajťácko-obchodnické plkání, jakkoliv je inteligentně napsané a plné různých narážek a odkazů, začne být poměrně brzy dost ubíjející (a v mém případě i uspávající). Kýženou diváckou vstřícnost a "lidskost" bohužel nemá velkou šanci zajistit ani zápletka s Jobsovou dcerou. Opravdu si v tuto chvíli nevzpomínám, kdy naposled mě nějaký "objektivně kvalitní" snímek obsahově tak strašně moc minul (a nudil). Samozřejmě jsem smířen s tím, že se svým negativním postojem zde budu zřejmě silně osamocen. :) 40 % (28.12.2015)

Nedokážu si moc představit, jak může tento (byť) velmi profesionální počin oslovit někoho, koho nezajímá Steve Jobs, ani historie počítačů. Je pravda, že Danny Boyle prostřednictvím kulometných dialogů Aarona Sorkina servíruje takřka "dokonalé" zpracování životopisu jedné osobnosti, ale zrovna mě tohle koule nerve... Bez výtek, ale také bez nadšení. 7/10 (28.01.2016)

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století... (01.02.2016)

Luxusne vysústružený biják pre pozorných a problematiky znalých divákov. Premyslená voľba momentov z divácky atraktívneho zákulisia Jobsovho fungovania, komplexne pokrývajúca jeho osobnosť v pracovnom i rodinnom živote. Excelentnými dialógmi nabité do prasknutia, miestami tak sofistikovane zostrihanými, že sa na prvé zhliadnutie všetky informácie ani nedajú pobrať. A každá z nich je pre výsledný zážitok sakra dôležitá. Opätovnými zhliadnutiami bude preto kompexnosť filmu stúpať, čo sa v súčasnej kinematografii deje raz za dekádu. Fassbender nenápadne geniálny. (03.12.2015)