Westworld - Dveře

Velmi rozporuplné, na jednu stranu mi už závěr předchozí série přišel totálně šílený. Na stranu druhou jatka, která se v zábavním parku rozpoutají jsou opravdu působivá, takže jsem samozřejmě celou sérii spolknul i s navijákem a našel si tam tu trochu filozofie, která mě bavila. Na druhou stranu mě trochu unavovala zdejší deux ex machina^2, a vlastní mechanismus viru "svobody" mi zůstal skryt. Na druhou stranu některý z mindfucků doceňuji :) (25.02.2020)

Chápu tvůrce, že díky vysoce nastavené laťce nebylo jednoduché točit druhou řadu tak, aby si divák sedl na prdel. Už v první sérii jsme viděli nespočet prolínání časových úseků a byť z toho byl člověk kolikrát dost zmatený, v rámci jedné nebo další epizody pochopil, jak to bylo myšleno. Ve druhé sérii už je těch skoků bohužel moc a já mám na čele o jednu dlouhou vrásku více nad neustálým brumláním "hergot jaktože není mrtvý, jaktože poslouchá, jaktože jí to nezraní, jaktože.....". Asi dobře otevřené na 3.sérii, to je asi největší pozitivum prostřední série..............................moje hodnocení = 6 z 10. (27.03.2020)

Intenzivní zážitek a možná i silnější než série první. Příběhově je to klasicky překombinované,zvratovité a matoucí, ale to k tomuhle seriálu patří. Hodně se přidalo na akci, která je velmi brutální a Indiáni či samurajové seriál skvěle oživili. Nedivil bych se, kdyby šel Westworld ve šlepějích Game of Thrones, protože vymyslet se tu toho dá skutečně dost. Bavil jsem se a některé díly téměř nedýchal. Díky pestré režii a vizuálu Westworld patří mezi žánrové klenoty. 85% (10.08.2018)

Druhá řada Westworldu je s časovými rovinami umírněnější než ta první. Místo dvou prolínajících se (a dlouho nepřiznaných) časových linií je tu jen jedna hlavní linka doplněná o druhou, budoucí, rámující, jež ale zaujímá jen málo prostoru, a všechno se děje v (relativně) jasně definovaných místech na časové ose. Přesto je letošní série méně kompaktní, snad až roztříštěná. Na vině je geografické rozptýlení postav i obrovské množství informací, jež nám tvůrci chtějí sdělit o pozadí fungování parku. Víc než souvislou řadou je tak výsledkem spíš antologie povídek – o samurajském světě, o drsném indiánovi Akečetovi, o Jamesi Delosovi, o rodinném životě Muže v černém atd. Trpí kvůli tomu hlavní dějová linie, jíž pak chybí patřičný drajv. To ale neznamená, že by Westworld pořád nebyl obrovsky zajímavou podívanou. Jonathan Nolan a Lisa Joy vytvořili komplexní svět, z nějž nám minule předhazovali spíš jen drobečky a letos jej konečně začali odhalovat naplno (byť to místy s expozicí snad až přeháněli, vzhledem ke kvalitě jejího obsahu jim to rád odpustím). Exteriéry, design i kostýmy berou dech, herecky je to stále špička a Ramin Djawadi složil další várku skvělých hudebních aranží. (25.03.2020)

Robotí "krize identity" výtvorů v zábavním parku, na pozadí pedantsky naplánované hry a přiřčených rolí, vede ke vzpouře a snaze vymanit/pomstít se lidskému pokolení - svým tvůrcům i utlačovatelům v jednom. Tak jednoduché to ale nemají - nebo se nám to snaží autoři namluvit neurčitě nekonečnými filosofickými, etickými, morálními, společenskými, (rádoby)hlubokými myšlenkami a zamlžují cestu za svobodou složitým předivem mnoha linek mnoha postav (+ jejich kopií) z mnoha časových rovin. Protože veškerá filmařina, hudba či výprava dosahují téměř dokonalosti, bavil jsem se (skoro) pokaždé, ale že bych jim to zcela žral (a dělal si grafy, abych se ve všem orientoval)? To zase ne. (11.07.2018)