Když dinosauři vládli světu

Když dinosauři vládli světu - jó to byla ta doba, kdy pramuži nosili pěstěné plnovousy, praženy byly výhradně topmodelky v kožených bikinách s dokonalým účesem a makeupem. Kdy se vyprahlou pustinou proháněli nejen dinosauři, ale i různá monstra a kdy se Měsíc teprve tvořil. A kdy nejpoužívanější slovo bylo akita. Takže něco jako Milion let před Kristem. Pravěké fantasy, kde nechybí nádherná blondýnka a spousta perfektně udělaných monster, je tu katastrofa - tsunami, která přinese obří kraby. A cokoliv mezi je prostě nuda, protože tu všichni melou nějakou hatmatilkou a těžko se sleduje jakýkoliv "děj". Ani jsem nepochopil, proč tu holku tak urputně chtějí všichni zabít. 3* s tím že vidět to kdysi bylo by to za víc, dnes už jsem na podobné filmy trošku starej. Fantasy roku 1970. (09.12.2022)

Že se film odehrává v pravěku, nás kromě senzačního názvu ujišťuje hlas vypravěče, uvádějící diváka do doby, „kdy lidé ještě neznali Měsíc“. V duchu nenudícího pojetí dějin sviští (dávno před Emmerichem) také už expozice. Před chlapíky v krokodýlích maskách stojí v pozoru řada blondýn se strnulými výrazy ve tvářích - a nejedná se o finále miss. Plavé dívky skalního lidu totiž mají být obětovány Slunci, leč jedné z nich se podaří uprchnout na území druhého kmene, žijícího pro změnu na pláži. Zde se seznámí se sympatickým lovcem a tato milostná story tvoří hlavní zápletku filmu. Lásku jim nepřejí nejen muži z dívčina kmene, jež jsou jí v patách, ale také jistá zhrzená bruneta. Kladem této romance je fakt, že se zde hovoří jakýmsi prajazykem (přičemž zhruba polovinu slovníku tvoří slovo „Akíta!“) a bez titulků, takže tvůrci se vyhnuli případným lapsům v diluviálních dialozích. Přes tuto bariéru film sděluje, že v pravěku to bylo super. Většina žen byly modelky se specializací na podprsenky a bederní roušky a žádného boje o oheň rozhodně nebylo lidem zapotřebí. Jen kdyby je občas nešikanovala pravěká zvířena (když je vám v patách Triceratops, před okrajem skály se zastavte a uhněte), vytvořená příjemnými harryhausenovskými triky. Ty jsou největším lákadlem snímku - spolu s hlavní blondýnou, která si ostatně v průběhu děje na důkaz evoluční teorie omotá kolem prstu dinosaura, ba i muže. (11.08.2008)

Asi mi nikdo neupře, že mám rád sci-fi, britskou tvorbu šedesátých let a studio Hammer. V tomto případě se však tato trojkombinace vůbec nepovedla. Cesta do pravěku barevně a po britsku, Karel Zeman asi musel být slušně zděšený, co se dá patnáct let po jeho majstrštychu taky ještě natočit. O slovníku pravěkých (pečlivě vyholených) lidí už byla řeč, stejně tak o chaboučké zápletce, kterou jako kdyby malý Karel sepsal ve školce v přestávce mezi svačinou a poledním spánkem. Řečeno slovy dneška, Když dinosauři vládli světu by se klidně mohlo jmenovat Pobřežní lýtka, třeba už kvůli zmíněnému kmenu, který příboj nepříboj příliv nepříliv bydlí na pláži. Hlavní hrdinka, psankyně Sanna, herečka a modelka Victoria Vetri, se stala nejprve Miss Playboy srpna 1967, a posléte i playmate celého roku 1968. Je typem herečky, u které zase tolik nevadí, když v některých divočejších záběrech její pravěké plavky neudrží ten nápor a dovolí menší odhalení. Ostatně, Victoria Vetri svoje poprsí ráda ukáže sama (viz několik screenů tady, tady, tady ). Pro úplnost dodejme, že film se natáčel ve studiích ve Velké Británii a v exteriérech na Kanárských ostrovech. (03.12.2010)

V době svého vzniku byly tyhle pravěké naivně-romanticko-dobrodružné spektákly docela populární (viz zde). V tomto případě se nejedná o nijak špatný film (i když nad logikou doby a místa děje radši neuvažovat), jenomže za ta léta tak silně zestárl, že snad jen bujné vnady hlavní hrdinky dokážou někoho k jeho sledování přilákat. 40%. (13.10.2012)

Pred bojom o oheň svetu vládli dinosauri. Túto nepríliž známu snímku som kedysi dávno videl ako film na nedelné poobedie na Nove a zvlášť ma neoslnil, o to príjemnejšie bolo ale jeho pozretie po rokoch. Čím film najviac zaujme, že po krátkom prológu nastupuje príbeh v pravekej reči, kde pri slovných spojeniach ako ,,utala makan" , ,,unea makan" či ,,akoba" vám bude slovník úplne zbytočný. Ako už Chřastal spomenul najviac sa však vyslovuje slovo ,,akíta" a jeho rozlúštenie je naozaj veľkým rébusom. Pri jeho analyzovaní som zistil, že najčastejšie funguje ako forma príkazu (v jednej scéne sa ním hlavná hrdinka s prstom nadol domáha dinosaura aby si sadol), ale dalo by sa ním označiť aj slnko či chatrč. Na svoju dobu má film naozaj skvelé špeciálne efekty, ktorých sa tentoraz neujal Harryhausen ale širšiemu publiku neznámy Jim Danforth. Jeho práca však v mnohom predčí aj pána Raya, hlavne jeho zosinchronizovanie scén dinosaurov (je ich tu asi 10) s ľudmi je veľmi presvedčivé. Veľkou výhodou filmu je, že i keď v ňom akurát niečo niekoho nežerie, skvelo sa dá pobaviť či už na spomínanej reči, na súbojoch žien, ale na niektorých až detinských vtípkoch tvorcov (dinosaurus si pomýli hlavnú hrdinku, ktorá spí v škarupine so svojim mláďatom a vydávaju za svoju. Nasledne ju potom dinosaurus začne na slovo poslúchať). No a čo sa týka hlavnej hrdinky, nie je vyslovene škaredá, ale žeby bola niečo extra. Sympatické mi bolo, že sa nebála ukázať prednosti - vo svojej dobe asi mládeži neprístupný film. (27.10.2008)