Perfektní den

„Říká, že…potřebují provazy na věšení.“ - „Dělá si srandu, že jo?!“ - „Nevím. V téhle oblasti mají trochu odlišný smysl pro humor.“ Portoričan, Francouzka, Američan, Ukrajinka a Bosňan na (španělském) Balkáně…a tahle nesourodá představa mě nakonec zlákala. Naštěstí. Přišel bych o svéráznou podívanou balancující na hraně naléhavého dramatu a absurdní černé komedie. Smysl humanitární pomoci, tedy co se má udělat vs. smutná praxe, která to nedovoluje, a pak i něco zdánlivě malého (dekontaminace studni) dává velký smysl. Tvůrci naštěstí nezapomněli přibalit nadhled v podobě velmi neotřelého humoru, který k ději navíc skvěle pasuje. Filmu bych vytkl snad jen téměř plynně hovořícího „náhodného“ místního chlapce a „přenocování pravdy“, který bych zkrátil. Jinak velká spokojenost a silné 4* navrch. „Tlustej šmejd. Za války hlady netrpěl.“ - „Možná za to můžou žlázy. Říká se tomu tak, ne? Štítná žláza produkuje málo hormonů, takže tělo nevstřebává tuk. Žlázy. Říkal to bratr.“ - „Tvůj bratr je doktor?“ - „Ne, tlusťoch.“ (06.10.2018)

Musím přiznat, že takový film jsem ještě neviděl. Po půlce jsem si říkal, o co v něm vlastně jde, vždyť se zdá, že je totálně o ničem, ale když jsem se trochu víc zamyslel, uvědomil jsem si, že přece jen o něco jde a nemálo. A když se mohou točit filmy o jedné noci, jednom dni, jedné hodině v uzavřeném prostoru, kde se jen žvaní anebo nervydrásajícím způsobem bojuje o holý život, proč by nešlo natočit film o jednom dni dobrovolníků, lidí, kteří pomáhají tam, kde je potřeba. A když se sejde ještě taková silná mezinárodní herecká partička, zachvěje se srdce nejednoho filmového fanouška. Nicméně jako příznivce silných a bohatých scénařů milující zvraty a dějové kolotoče nemohu dát více než průměrné hodnocení. Aspoň ten konec byl hořkosladký, jako mám rád. (19.04.2017)

Krása tohohle filmu spočívá v jeho absurditě a možná taky vyloženě drsnosti, přesto však snímek velmi často působí až komicky, ne však jinak než černě. Každopádně perfektní herecká souhra všech zúčastněných a přes ne zrovna silnou dějovou linku opravdu slušně vycházející příběh o maření snahy těch, kteří chtějí pomáhat. (28.01.2016)

"Člověk člověku vlkem, soused vražedným monstrem." Nelidská zvěrstva, etnické čistky, popravy zajatců, masové hroby. To vše v 90. letech v Evropě... Která od druhé světové války půl století žila v míru a naivním přesvědčení, že takové hrůzy se již nikdy nebudou opakovat. Občanská válka v Jugoslávii znovu otevřela brány pekla (stejně jako nyní Putin, očividně reinkarnace Hitlera). Un día perfecto však neukazuje PROČ, ale jen realitu všedního (zbytečného) humanitárního dne, s pár jako šrapnel ostrými střípky. Podminované krávy, na věky zaminované sousedské vztahy, chlapcův míč v garáži, kde někdo oběsil jeho rodiče, ale on o tom ještě neví. Benicio Del Toro už není zapálený revolucionář "Che", jen tichý pozorovatel zešílevších dějin, řešící už jen otázku kolik koňských sil (či sil úředních šimlů) má motor obrněného transportéru modrých přileb. Frustrace tváří v tvář místním lidem "To vy cizinci jste sem přinesli válku", s rukama od krve "Provaz potřebný k vyčištění studny neprodáme, potřebujeme ho na věšení." Balkán nikoli Kusturicův, mile svérázný, ale ten skutečný, náboženskou nesnášenlivostí prolezlý a v (místními lidmi schválně vhozenou mrtvolou) kontaminované studni utopený. (08.03.2023)

Balkánský konflikt doposud ve velké míře přitahoval spíše režijní fňukaly, kteří terorizovali obecenstvo vlastní konsternovaností nad tím, jak za pár kopci od 'civilizované' Evropy se začaly zase znásilňovat uřezané lidské hlavy. Perfect Day je tak světlem na konci tunelu tím, že aniž by přehlížel drastický, nesmyslný charakter celé situace, přistupuje k němu jak postavy z reklam na colu, které říkají, že nemá smysl přemýšlet nad tím co bylo a bude, ale co se děje právě teď. Tento přístup ale není zúročen primárně ve vztahu k celému balkánskému průšvihu, ale je znázorněn skrze osobní nešvary hrdinů a jejich vztahových peripetií. Tenhle zdánlivě egocentrický přístup naopak chytře demaskuje celou válku jako bordel na kolečkách a tamní dobrovolníky jako asociály, kteří to všechno dělají nikoli pro to, aby realizovali lepší svět, ale spíše aby realizovali sami sebe. (19.04.2016)