Perfektní den

Perfektní den na starém dobrém Balkáně, ve kterém se motá ještě perfektnější herecký ansámbl v byrokracii kafkovského střihu, případně v čiré nacionalistické a náboženské demenci obyvatelstva, aby milostivě našel jedno lano, s jeho pomocí (ne)vytáhl hnijící mrtvolu ze studně a odletěl domů s hřejivým pocitem, že humanitárně pomohl v občansko-nacionalisticky-náboženské válce. Jen mám pocit, že krom velmi skromné satiry a aktivní apatie hlavních postav nám film z problematiky tamní specifické války v podstatě vůbec nic nesdělil a místo aby poukázal na důvody, proč se sousedi začali znenadání popravovat , raději se rochnil v naprosto zbytečných a nezajímavých romantických zápletkách Olgy, Tora a jeho manželky na telefonu, to aby producenti a rejža pořádně podojili ve stopáži známá jména, když už je dotáhli až do Španělska, kde si zahráli na Balkán. Výsledkem tedy není zamýšlená nepřímá kritika neschopnosti orgánů jako OSN, případně čiré protiválečné poselství, ale velmi suchý pokus o černou komedii. 60% (19.01.2016)

Patra různorodých lidí, kdesi na humanitární misi. Dvě krásky, jeden, co to má všechno totálně v paži a druhý, snad ani neví, co chce. Jeden, zdánlivě malý problém, postupně přerůstá téměř v neřešitelný rébus. A hlavně ukazuje, jak dokážou být někteří lidé hloupí a lhostejní, když mají řešit něco, co se jich až tak osobně netýká. A tak nastávají hodně absurdní situace s jednou studnou, jejíž voda není určitě vhodná k pití. Jak už název sám napovídá. Perfektní den..... (03.02.2016)

"Člověk člověku vlkem, soused vražedným monstrem." Nelidská zvěrstva, etnické čistky, popravy zajatců, masové hroby. To vše v 90. letech v Evropě... Která od druhé světové války půl století žila v míru a naivním přesvědčení, že takové hrůzy se již nikdy nebudou opakovat. Občanská válka v Jugoslávii znovu otevřela brány pekla (stejně jako nyní Putin, očividně reinkarnace Hitlera). Un día perfecto však neukazuje PROČ, ale jen realitu všedního (zbytečného) humanitárního dne, s pár jako šrapnel ostrými střípky. Podminované krávy, na věky zaminované sousedské vztahy, chlapcův míč v garáži, kde někdo oběsil jeho rodiče, ale on o tom ještě neví. Benicio Del Toro už není zapálený revolucionář "Che", jen tichý pozorovatel zešílevších dějin, řešící už jen otázku kolik koňských sil (či sil úředních šimlů) má motor obrněného transportéru modrých přileb. Frustrace tváří v tvář místním lidem "To vy cizinci jste sem přinesli válku", s rukama od krve "Provaz potřebný k vyčištění studny neprodáme, potřebujeme ho na věšení." Balkán nikoli Kusturicův, mile svérázný, ale ten skutečný, náboženskou nesnášenlivostí prolezlý a v (místními lidmi schválně vhozenou mrtvolou) kontaminované studni utopený. (08.03.2023)

Herecký ansámbl, dialogy, situace a zvolený hudební podkres - to je esence tohohle doslovného tak trochu komediálního dramatu. Ať už se tam totiž děje cokoliv, a autoři se dobře snaží vykreslit poválečný stav Balkánu, který je vyobrazen jako poválečný jen na na papíře, nikoliv ve skutečnosti, nechybí ale ani humor, ačkoliv do těch situací by pasovat neměl - ale pasuje. Skvělí Benicio a Tim, celkem dobrá otravná Olga a naivní a nezkušená Mélanie a celkem i v ne nevýrazné roli Fedja. Takový ironický obrázek klasického dne humanitárních pracovníků v prostředí zcela nehumánním. (23.04.2016)

Malý velký film. Dramaturgicky výborně zvládnuté vyprávění, chvílemi vtipné a chvílemi hodně husté (intimní duet Benicia a Mélanie Thierry v rozpadlém domě s dramatickým vyvrcholením v garáži byl pro mě odzbrojující). Provaz a míč se stávají představitely definice snažení všech hrdinů, kdy veškerá snaha vychází, alespoň zdánlivě, vniveč a nakonec se ukáže, že nejlíp si stejně dokáže poradit příroda a paní s krávama. 8,5/10 (05.01.2016)