Mozek v plamenech

Naprosto nečekaně mě tenhle film hnedka chytil a nemohl jsem z něj spustit oči. Podíval jsem se na to kvůli Grace Moretz, dokonce jsem i čekal, že to bude spíš blbost, ale naštěstí jsem se šíleně spletl. Začne to hnedka hlavní pointou, žádné trapné a zdlouhavé seznamování tu není. Tím vás to okamžitě nadchne a pustí do děje. Díky hlasům v pozadí, různým zvukům a psycho scénkám to mělo fakt výbornou atmosféru. Jako kdybych byl u toho, hlavně u jednoho většího strašidelného momentu. Jenom to klidně mohlo být o něco delší. Na konci mě docela zklamalo to, že tam nebylo víc okamžiků, které se tam zmíní. Prostě střih, pár blábolů a konec. To je pro tenhle snímek velká škoda. Zase na druhou stranu jsem rád, že po skončení je v titulkách toho ještě hodně vypsáno, což je pěkný plusko. Tohle na reálných filmech mám rád. (26.12.2018)

Když se tvůrci rozmejšleli, proč točit film pro světovou komunitu neurologů, chtěli obsadit ňákou fakt dobrou herečku. Třeba Saoirse Ronan. Jenže producenti si spočítali, že v kinosálech je typická obsazenost 0,63 neurologa, takže se film musí zatraktivnit i pro plebs a tvůrcům to vysvětlili: Chloë má větší CHARISMA. Vpředu i vzadu. Plus to určitě naláká i ty hejsky, co ji viděli jako 11letou v Kick Ass a od tý doby furt čekaj, až nebude jailbait. Což ona už nějakej ten pátek neni, zato je z ní celkem vyrovnaně mdlá herečka, takže film, kterej by Saoirse možná dokázala pozvednout, Chloë jen tak provlnila skrznaskrz tou svou blonďatou ovul— pardon, ondulací, takže je natolik zapomenutelnej, že i já tenhle koment píšu s asi měsíčním zpožděním. (27.11.2020)

Z tohoto neškodného pojetí mozková hemisféra neutrpí. Pravda, intenzivnější režijní zpracování by film pozvedlo ještě výš. Nemám zdání, co režiséra limitovalo, občas to nemělo daleko do tv úpravy. Ovšem k dispozici byla nejlepší akvizice - Chloe Grace Moretz, která si s námětem příjemně zalaškovala a dotáhla svůj flirt k dokonalosti. A tím film zbavila hrozící nudy. Nechtěně potopila kolem sebe zbytek ansámblu, který čítal pár známých jmen, roli matky se ujala Carrie-Anne Moss, Jenny Slate zastala kolegyni v práci, Thomas Mann ji zahříval v posteli a Tyler Perry si střihl šéfredaktora. Na události je to chudobné, Moretz neustále usiluje o to, aby divák nezaspal a zdatně předstírá symptomy vzácné mozkové choroby a divák spolu s ní netrpělivě očekává finální diagnózu. Téma je to poměrně originální, takže i za to uděluji body. Když se odečte účast známé hvězdy, tak režijně Gerard Barrett nedodal žádnou přidanou hodnotu. Na rutinéra si troufá moc brzy, jeho režijní počiny nesklidily divácké vavříny, takže tenhle film je jeho nejlepším. Od průměru ho oddělují drobné odchylky, které se mohou zamlouvat především příznivcům mladé hvězdy, dále mladí medici ocení nové poznatky v léčbě vzácného mozkového postižení a běžný divák se může obeznámit s jistou žurnalistkou Susannah Calahan, jejíž biografie zajistila námět filmu. Slušné známky si tohle veskrze nenápadné dílko zaslouží, nedostalo dvouhodinovou stopáž, takže nemusíme se plahočit nemocnicí a mít fóbii z bílých plášťů v nadměrném množství. Film si splnil svá kritéria a je dobře, že se mu podařilo ulovit hvězdu, která mu hodně přidala. 7/10 (04.05.2019)

Tématicky síce zaujímavé, ale filmovo naozaj dosť priemerné. Pri takomto filme som čakal akosi väčšie vypätie emócií, ale bohvie prečo to pôsobilo tak vlažne. Inak, záver je naozaj na zamyslenie. Normálne by ma zaujímalo, koľko ľuďom predčasne uzavreli diagnózu (BPI, schiza, a pod.) s tým, že mali napokon túto autoimunitnú háveď. Inak, asi nie som jediný komu Chloë do hlavnej úlohy akosi nepasovala, keďže vizuálne mi pripomínala skôr stredoškoláčku ako serióznu novinársku vychádzajúcu hviezdu. Ale zas nebola až tak úplne márna ako som spočiatku čakal. Najviac ma z toho celého filmu aj tak bavil doktor Najjar, ktorý zachraňoval nielen Susannah, ale napokon aj celý dejový spád, ktorý sa už ocital pomaly ale isto na mŕtvom bode. (09.08.2017)

Ako si tak vybavujem knihu od Susannah Cahalan, film ani zďaleka nevystihuje brutálny priebeh choroby, beznádej pri hľadaní liečby a dopad jej nevyspytateľného a krutého správania na vzťahy v jej okolí. Susannah mala šťastie, že bola obklopená ľuďmi, ktorí sa nevzdali a ona nestrávila posledné chvíle života v katatonickom stave, zavretá na psychiatrii. Ešteže choroba sadá aj na privilegovaných ľudí, mnohým sa nepodarí zamestnať najlepších lekárov v najlepších nemocniciach a tak umierajú s nesprávnou diagnózou. Susannah urobila obrovskú vec a svojou osvetou a angažovanosťou zachránila "zopár" životov. Teda, nie, že by to vôbec neprospelo aj jej kariére. (08.12.2019)