Turbo Kid

Rozkošné postapo-splatter-retro-sci-fi vytvořené s velkou láskou k žánru, od fanoušků pro fanoušky. Absurdně brutální kreace, které se jen tak někde nevidí, prosakují do scénáře poslepovaného z těch neklišovitějších béček. Tvůrci v tom ovšem umějí výborně chodit a nějaké příběhová zákruta může diváka klidně i překvapit. Audiovizuál je na jednu stranu poplatný klasickým zapomenutým VHS klenotům z 80. na stranu druhou dokáže být (díky použitým filtrům a barvám) osobitý a nápaditý. Michael Ironside je boží a Laurence Leboeuf podivně znepokojivě přitažlivá. Parádní 4*. ____________p.p.č.: Tématicky podobný snímek Kung Fury zde sklízí takové ovace a tenhle kousek tu má jen 64%? (04.10.2016)

Hyperkrvavej hodinu a půl dlouhej synthwave klip. Jako u nedávnýho The Editor musim vytknout filmu to, že se až moc snaží o humor a místama to vyzní dost trapně (nemyslim osmdesátkový absurdnosti). První půlhodinku musíte přetrpět ale od souboje v bazénu se to krásně rozjede. Masky, kostýmy i různý plastový a železný sračičky okolo jsou naprosto super, prostředí mohlo bejt trochu víc pustší, neboť většina filmu je natočená snad někde v kamenolomu. Kdo pro tyhle šílenosti nemá cit tak tutově půjde do odpadu ale myslim že v tomhle případě je lepší se tomu hned vyhnout. P.S. to je pro vás Michael Ironside vážně jen TEN HEREC Z EXTRATERRESTRIAL? Jste se posrali ne :) P.S.2. doporučuju obstarat si soundtrack od Le Matos, je to špička (11.09.2015)

"Pane jaký je plán? Zrovna teď je plán vychcat se" :-) Podívaná tak prolezlá duchem osmdesátkových braků, až by člověk nevěřil, že jde o současný film. Už od úvodní melodie, jsem věděl že budu spokojený. Je až neuvěřitelné, kolik odkazů na pecky 80' let ve filmu je. Čekal jsem velkou retro zábavu a to se taky stalo beze zbytku :-) (11.11.2015)

Já se musím přiznat, že právě pro takovéto snímky mám velkou slabost a jsem k nim většinou při výsledném hodnocení i velmi shovívavý a tolerantní, vždyť kolik takovýchto vážně ulítlých splatter thrashů vůbec je, nicméně Turbo Kid už bohužel překročil ten můj práh snesitelnosti až příliš a v případě této podívané zas až tak hodný už nedokážu být. Tvůrci se zde totiž až příliš odvázali co se sebezesměšnování týče, čímž má tedy na mysli především to, že většina postav se tu chovalo jako opravdu totální dementi, a zároveň se sem snažili procpat i co nejvíce humoru, který ovšem též působil tak akorát na úrovni čtvrté pomocné, kdy samozřejmě nechci filmu vyčítat, že to celé působilo extrémně přehnaně a až absurdně, to je totiž vlastně i podstatou těchto podívaných, ale i to všechno musí mít své hranice, a zde to prostě na mě bylo už až moc hloupý. Co se jinak ale efektů týče, ty už pro daný subžánr splňovali očekávaná kritéria, tedy velké množství šíleně přehnaných, explicitních a superlaciných gore masakrů, které dokázaly pobavit a chvílemi i nechaly zavzpomínat na prvopočátky kariéry Petra Jacksona, k jehož tvorbě si to ale ani náhodou nečichlo. Co se pak obsazení týče, většinou šlo o sympatické a výrazné herce, ale opakuji, ty jejich postavy se chovali tak vymatlaně, že se to fakt nedalo jen tak přejít. A zápletka je pecka sama o sobě, tu nelze vůbec řešit, nicméně co musím zmínit, aby jedinými dopravními prostředky všech postav byly jen jízdní kola, a navíc když se to odehrává kdesi v pustině, to je tedy taky nápad za milion, s tím se fakt divák jen tak někde neshledá. Já bych zkrátka chtěl dát této podívané opravdu co nejvyšší hodnocení, neboť za každý takovýto úlet jsem nesmírně rád, ale prostě tentokrát ta míra tuposti je tu už fakt přes čáru a hodnotit to vysoko jen kvůli hektolitrům podivně zabarvené stříkající krve na všechny strany ze všech možných částí těl, se mi také nechce. Turbo Kid je zkrátka underground jen pro cílové publikum, které ví, co ho bude očekávat, a i pak je to především o tolerantnosti jednotlivého diváka, zda to veškeré dění zde kousne, či ne. Já to ale tentokrát bohužel nedal, na mě to bylo prostě blbý už až moc. (25.04.2020)

Tak tohle byla lahůdka. Šílená postapo/komiksová komedie ve stylu osmdesátkovejch filmů. Jednoduchej příběh o klukovi kterýmu se splní sen a stane svým oblíbeným superhrdinou a ještě se k tomu vlastně náhodou pomstí vrahovi svých rodičů. Šedivá postapokalyptická pustina je prosvícená pstelovými barvami (hlavně díky hlavnímu hrdinovi a jeho kamarádce Apple) a k tomu všemu hraje úchylná osmdesátková elektronická hudba, která asi bude leckomu vadit, ale já ji prostě miloval. A poučení z filmu zní: korporátní roboti sou svině 80% (07.03.2016)