Body/Ciało
Telo
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Ačkoli je téma poněkud pochmurné, ne-li přímo depresivní, režisérka s ním naložila neuvěřitelně jemně a laskavě. Trocha absurdity a lidské přirozenosti totiž vždy skvěle rozehřeje bledou realitu, do které jsou ústřední postavy uvrženy. Dobře stylizované záběry spolu s velmi slušným herectvím vytvořily perfektní klima pro hořký, místy úsměvný příběh dvou zcela odlišných figur, které k sobě znovu hledají cestu. Závěr se však dostavil příliš rychle. 8/10 [KVIFF 2015] ()
Polská kinematografie je velmi specifická, opravdu je jiná. Každý žánr v sobě ukrývá něco zvláštního. Stejně je tomu tak i u filmu Tělo, poukazujícího na současné problémy společnosti, zakázané potraty, anorexie nebo vyrovnávání se se ztrátou blízkých. Přitom zabalené do téměř duchařského hávu. Je tu cítit přímo hmatatelná realita a uvěřitelnost jednotlivých situací. Jakoby vše, co se ve filmu děje bylo prostě na dosah ruky. Pořád jsem si říkal, jak je to možné a teprve po hodině jsem si všimnul, že nehraje žádná hudba a všechny okolní zvuky, ať už hluk z ulice, hlasy v domě, zpěvy ptáků nebo sebemenší ruchy, dodávají tuhle ojedinělost. Bezchybné herecké výkony a krásná vizuální stránka jsou nedílnou součástí tohoto celku. ()
Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda. ()
Film sleduje tri naprosto rozdielne osoby.Prokurator pre ktoreho sa necitlivost stala profesionalnym vedlajšim učinkom.Jeho dcera Olga trpi anorexiou a obvinuje svôjho otca z predčastnej smrti matky.A je tu Anna terapeutka ktora pracuje na anorexickej klinike kde sa Olga dostane.Tato nepredvidatelna žena sa snaži napravit vstah otca s dcerou a mysli si že dokaže komunikovat s mrtvymi.Anna potlača tymto pôsobom vlastne traumy.Brilantne pôsoby zaverečna scena kde su všetky tri postavy spolu.Tato scena je plna potlačaneho hnevu,radosti,sucitu a humoru.Sucitny postoj,ktory film prinaša nam zanechava melancholicku radost,ktora nam dava silu pripomenut že hoci mame niekedy pocit že naše duše su uväznene v našom tele,mame len jeden život,aby sme sa o ne postarali. ()
Co to jako kurva mělo být?! Jediné co mě udrželo dodívat se až do konce byl můj "Janek ze 4 tankistů a psa" a ano byl to ten obtloustlý otec anorektické dcery. Stejně pořád nechápu, že jsem to vydržela...Byla to naprostá pííí*oidní rádoby umělecká kravina...Zase jednou naprosto promarněný čas. Za mě 30% ()
Galerie (18)
Photo © Kino Swiat
Reklama