Fúsi

Dagur Kári mě zde dostal podobně jako před lety ve svém debutu Albín jménem Noi. Způsob, jakým se zde kombinuje humor s dojetím, mi osobně přijde zcela neodolatelný, a ten film ve mně při sledování mnohokrát vyvolal silné emoce. Postava Fúsiho je tak úžasně napsaná, že mě mj. přiměla uvědomit si moje vlastní předsudky vůči podobně vypadajícím lidem - toho dobráckého obra si prostě nejde nezamilovat - podrazáckého kolegu opakovaně podrží před šéfem, nebojí se špinavé práce, neváhá sáhnout na úspory, aby potěšil druhé, je manuálně zručný, opraví motor, natře zeď, hraje si s cizí holčičkou, nakrmí cizí kočku, která mu následně spí na hrudi, své přítelkyni udělá k snídani vajíčka a džus a přinese jí to ke skříni, ze které ona odmítá vylézt... v tom filmu je koncentrace silných momentů neobyčejně silná - třeba když je Fúsi poslední den jako záskok za svou nemocnou přítelkyni u popelářů a chlapi se s ním loučí přípitkem a uznalým poplácáním po hrudi - člověk si zde nemůže nevzpomenout na Kaurismäkiho hrdiny z okraje společnosti, s podobně prázdnou kapsou a současně dobrým srdcem. Samotný závěr je potom megadojemný a hrozně mě mrzel, protože jsem Fúsimu celou dobu držel palce, ale respektuji, že to režisér chtěl zakončit takto. Úžasný film, který mě bezvýhradně nadchnul a připravil až očistný zážitek. (06.07.2019)

Jako takhle: na 4 hvězdy to nebylo. Zápletka scénáře by se dala vymyslet zhruba tak za hodinku - a ještě by člověk musel být hodně drzý, aby to někomu šel vůbec nabízet. Je celkem jedno z jakého úhlu se dá na tak smutný příběh koukat, když je člověku stejně jasné, že hlavnímu hrdinovi by pomohlo jediné - kdyby pár desítek kilo zhubnul. (09.07.2019)

Videné v jeden týždeň s ďalším islandským filmom Barani. A veruže ma Barani bavili viac (hoci hodnotenie dávam totožné), lebo pri Fúsim som sa pristihol, že sa občas nudím, ba priam som až sklúčený. Avšak to bol tvorcovský zámer. Inak je hlavná postava veľmi príjemná, ktorú ľutujete, súcite s ňou a nakoniec je aj fandíte. Baví ma ten islandský minimalizmus, aj čo sa týka stopáže a taktiež aj množstva použitých slov. Na rozdiel od Baranov nie je Fúsi až tak spätý s miestom vzniku, ale nechcem si predstaviť ako by takýto film vyzeral, keby sa natočil v našich končinách. (16.04.2016)

,,JAK JE MOŽNÝ, ŽE JSI VELKEJ A NEMÁŠ MANŽELKU?“ ... „NEVÍM“... /// Fúsi, starej vosamělej kokot, kterýho semlelo, že nějakej chlápek pigluje jeho mámu (stará píča vole…!). Islandsky strohej příběh, navíc plnej (na můj vkus) škaredejch lidí … bože, proč (?) na tohle koukám? Že je to ze života? Vo hledání lásky? – na to seru. Jelikož normální ženská by mu nedala, potkává ženu magora a já su teda zvědavej, jestli tohle vosamělý drama bude mít nějakou pointu. Aha… (ty čuráku, kdybys jel aspoň do Thajska!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Smrdím jako vodpadkovej koš. 2.) Místo metalu jsem začal poslouchat píčoviny (vona to tak chtěla…). 3.) Thx za titule „articanfan“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (19.03.2017)

Pokud máte rádi filmy se zasmušilou krajinou a zasmušilými lidmi, kteří dlouho nic neřeknou, je to pro vás to pravé. Jestli oblibujete filmy, kde se toho moc neděje, jste opět na správné adrese. Snímek je seversky surový, upřímný, výborně vykresluje lidské charaktery (zasmušilé, nečernobílé, s problémy), ale zábavy si u něj moc neužijete. O tom, jak se umí otisknout do diváka, bych mohla vyprávět! Dívala jsem se na něj a až v poslední třetině jsem si při jedné scéně vzpomněla, že už jsem ho jednou viděla. SHRNUTÍ: Některé vztahy jsou předurčené ke krachu, i kdybyste se přetrhli. (17.07.2019)