USS Indianapolis: Boj o přežití

I přes přítomnost Nica Cagea, výrazně menší peklo než by se dalo čekat. Zpočátku kombinace Pearl Harboru, Bitevní Lodi a Titanicu se slabým CGI, které se později změní v survival, který odkazuje na Quinovo legendární vyprávění z Čelistí. Herecky i trikově silně televizní, ale snesitelné a neurážející. (22.02.2024)

Na jednu stranu se mi líbilo, že se režisér držel faktů a pojal tento film jako památku těmto námořníkům, ale na druhou stranu film postrádá potřebné napětí, které by vystihovalo hrůzu, kterou tito námořníci zažívali, což je velká škoda, jelikož tato tematika je pro napětí jak stvořená. Na film mě nalákal monolog z filmu Čelisti, tudíž jsem čekal tak trochu nervydrásající thriller, na který bych jen tak nezapomněl. Bohužel se nic takového nedostavilo, a mě nezbývá, než čekat, až se této tematiky ujme někdo, kdo tomu dá ten správný říz. Film má ale více vad na kráse, přišel mi hodně uspěchaný, a nedokázal jsem se vcítit snad do žádné z postav. Na druhou stranu ale musí být hodně obtížné celou tuto událost vtěsnat do pouhých dvou hodin. Ani Nicolas Cage zde nepředvádí nějak mimořádný výkon. Hodnotím průměrně, 1* navíc za závěrečných cca 20 minut. (10.12.2016)

Mario Van Peebles se chopil režie velkorozpočtového snímku o jedné zásadní americké události na sklonku 2. světové války s Japonskem, jenž už jednou byla v roce 1991 pro televizi natočena. Je to událost, která předcházela svržení atomové bomby na Hirošimu a však má s tím hodně co do činění. Loď U.S.S. Indianopolis, o kterém film je, dopravovala součásti oné atomové bomby. Snímek nejen rekonstruuje událost na moři, ale dává zároveň i ohromný kopanec do vlastních řad, neboť se jedná i o ohromnou kritiku tehdejšího velení. Loď byla zasažena japonskou ponorkou, následně se potopila a přeživší námořníci byli ponecháni napospas osudu ve vlnách plných žraloků. A kdo byl za to nakonec souzen? Jak už to bývá, na konci filmu jsou dodány přímé záběry, fotografie a výpovědi očitých svědků. Jestli snímek dokáže chytnout za srdce, těžko říct, ale vžít se do těch námořníků je i tak setsakramentsky těžké. Snímek není natočen špatně. V dramatizaci se netlačí za každou cenu na plyn a naopak tomu všemu dává volný průběh. Bohužel jsou moc okaté CGI efekty. Jejich nepřirozenost je až zarážející. Vzpomínkový film a pocta všem námořníkům na lodi U.S.S. Indianopolis. (23.04.2017)

Nakonec to nedopadlo tak špatně. Původní film Operace žralok jsem neviděl, ano čtete správně neviděl já takovej expert přes béčkový filmy, takže nevím jak je to možný, ale prostě neviděl, takže nemám šajnu o čem mluvil Shaw v Čelistech, ale aspoň jsem k tomu mohl přistoupit z čistou hlavou a špatný film to není. Kdyby byl vyšší budget k dispozici mohla z toho být kino pecka, takhle je třeba přežít slabý efekty, tím myslím opravdu slabý, pokud to stálo avizovaných 40 mega, tak se divím kam se ty prachy poděli, protože některý ty efekty vypadají jak od Asylum, aspoň efekty žraloků byli docela dobrý. No a taky je tu problém ve stopáži, protože téměř dvě hodiny je dost a ten konec už mi přišel uměle natahovaný, ale jinak je to poctivé béčko z oldschol zpracováním slušným střihem a parádní kamerou (holt oba veteráni Ferretti a Sekula se nezapřou) a z hodně blbou situací ve které se ti námořníci ocitli. Jenom si to představte : nervy z přepravou atomovky, když ji máte z krku, tak vaší loď torpédují no dobrá před torpédy utečete do člunů a tam vás dorazí žraloci před kterými už není uniknout kam a záchrana v nedohlednu. Takže fakt blbá situace a solidní béčko. Víc jsem ani nečekal.55% (01.10.2016)

Poslední mise USS Indianapolis. Nejdřív převezla tajný náklad, co ukončil válku a pak ji dvě japonská torpéda poslala ke dnu, aby se přeživší setkali s bezprecedentní alimentární frenezií (pro neznalé cizích termitů: žraločí bufet, co ještě nikdo nikdy nezažil). Záchranným kruhem mohou být kamera Gaunera Sekuly, kopie Toma Sizemorea z Bayova Pearl Harboru, krasavice Catalina či snaha o historickou věrnost (u některých detailů jako třeba pomíjení segregace černých námořníku nás však lakujou přesně ve stylu nyní tak populárního a přitom kontraproduktivního překrucování). Od pocty padlým námořníkům se však musí oddělit režisérský um béčkaře Van Peeblese, jenž přináší speciální efekty na úrovni televizního dokumentu, lhostejnost k postavám, únavnou délku a Cage z formy. Jeho kapitán McVay sere mramor takovým způsobem, že v reálu by ten kámen propadl toaletou v kajutě a potopil křižník mnohem dřív než ponorka I-58 kapitána Hašimota. Při scéně, která měla předpoklad stát se tou nejemotivnější (setkání po soudu s japonským protějškem), mě jeho herecký projev kuchaře krájejícího cibuli už jen dorazil.. (03.06.2020)