Jizva

Nesúhlasím s tým, že toto má byť nejaké Kieslowského "béčko" (ako ho aj sám vnímal). Je to síce pozostatok jeho rannej dokumentaristickej tvorby, "naokresaný kameň" éry socializmu, nemá to masovo pútavú formu. Ale napriek všetkému práve preto sa mi Jazva páči, pretože do danej problematiky absolútne sedí tá šeď, špina a spomínaný civilný dokumentaristický štýl. Nielen ako zachytenie doby a jednej udalosti ale ako nadčasový snímok, ktorého hlavná filozofia a myšlienka pretrváva dodnes. Hlavná postava bola typicky "kieslowski" psychologicky presná, výborne zahraná a mala hĺbku. Kieslowski skrátka u mňa opäť nepodliezol laťku nadpriemeru... (12.05.2010)

První hraný film Kieslowského si určitě nezaslouží příkrý odsudek, kterému ho podrobili předkomentátoři. Deziluze z iluzí v sedmdesátých letech nejen v Polsku už nebylo možné ignorovat. Ideová intoxikace na druhé straně však stále zůstávala silná natolik, že se stále věřilo více na chyby jedinců a sofistikované pochyby o systému téměř neexistovaly. Vznikla tak doslova galerie dodnes zajímavých děl (OBŽALOVANÝ, PRÉMIE, SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, svým způsobem i GOOD BYE, LENINE, JEDEN DEN IVANA DĚNISOVIČE, VE VYŠŠÍM ZÁJMU, atd.) zrcadlící tragédii idealistických jedinců vycházejících ze shora popsané premisy. Prvky dokumentárního filmu, kterému se předtím tehdy třicátnický autor věnoval, dílu rozhodně neublížily. Pieczkův výkon v hlavní roli je nadprůměrný a v každém ohledu zvládnutý stejně jako Stuhrův nomenklaturní slizoun. Smysl, ale i přitažlivost nadprůměrného filmu tak stojí a padá s odpovědí na otázku, zda je nebo není přínosné dozvědět se podrobnosti o krachu sovětizačního pokusu v Polsku či ne. Aniž bych chtěl vnucovat svou odpověď, dodávám jedno: Cum duae faciunt idem, non est idem. (28.08.2007)

Papalášská kolona aut projíždí lesem, rozhoduje se o umístění nové chemičky. V kanceláři je potom územní plán už bez problému schválen, možná i díky zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo situovat fabriku o pár kilometrů dál, kde je krajina zdevastovaná a neobydlená, jenže ta oblast už patří do jiného vojvodství (kraje). Tady je kvůli rozsáhlé stavbě potřeba nejen vykácet 200 let starý les, ale i provést demolici desítek domků. Obyvatelé městečka jsou nespokojeni, cítí se podvedeni. Výstavbu kolosu má na starosti ředitel Bednarz, který se úkolu s nadšením a socialistickými ideály ujímá ..aby o obojí přišel. Film působí chvílemi dojmem dokumentu, schůzuje se, staví se, mává se z tribun a slavnostně se přestřihávají pásky, ale především je tady člověk, jednotlivec jeho nadšení, rozčarování, zklamání. „ Cítíte se vinný? – Ne. A to je to nejhorší. Jenom hloupý“. „Jizva“ není průměrný nebo nepovedený film, jak by se z mého hodnocení mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám stále k budovatelským filmům náležitý odstup. (26.04.2006)

„Sociální problémy se neřeší tak, jak to děláte, že vyvěsíte na náměstí nějaké heslo.“ Některé věty, dialogy, ba přímo celé situace z tohoto filmu by klidně mohly posloužit jako podnět k širší společenské diskuzi. Kritická reflexe v Kieślowského Jizvě se sice dotýká budovatelských principů reálného socialismu a na první pohled se může zdát, že z dnešního pohledu tak řeší éru, kterou již odvál čas, nicméně dilemata vnitřní i společenské, postřehy a konflikty, které film přináší, mi připadají nesmírně nadčasové. Vykácení celého lesa za městem pro vytvoření prostoru na novou továrnu, či-li bouření jedné vzácné prospěšné věci pro vybudování druhého? I k takovým činům může pořád docházet ze strany vlivních lidí a institucí, pro vlastní zápal pro věc nevnímajících někdy její odvrácenou tvář včetně potenciálních následků... a velká společenská JIZVA, jíž lze v tomto filmovém podobenství vnímat jako důsledek celého procesu budování socialismu, zůstala nezahojena, když se potvrdilo ono řečení, že „Na plánech to vždycky všechno vypadá pěkně, ale realita bývá bohužel velmi brutální...“ Svým poselstvím určitě silná záležitost s neurčitým závěrem, který podtrhuje atmosféru onoho morálního neklidu, taky dobře zahraná a zrežírovaná, byť napětí občas povolí a ke konci film už působí zdlouhavě. Budovatelský film, jak tu píší někteří? Za mě tedy rozhodně ne. Mnohem víc, než socialistické agitky, mi svou kritičností s otvíráním tématu k diskuzi Jizva připomíná pozapomenutý trezorový film Klec (1973) s Janem Třískou. [75%] (16.11.2021)

Přes rovné a vysoké stromy nevidí křivý les. Psychologické drámo o budování lepší životní úrovně pomocí fabriky, paneláku, tenisových kurtů či divadla. Staré křivdy jsou zavaleny tunami hlíny a světlá budoucnost v šedivém marasmu je stále ještě viditelná. A i když do všeho jdeme s myšlenkou "na věčné časy", i světlo se nakonec změní v tmu. Na svou dobu odvážný snímek s výborně laděním hudebním doprovodem, který bych nazval...znepokojujícím. (03.04.2016)