Vlak do Hollywoodu

Excentrická komedie, jejíž hrdinové žijí pro své touhy a přání, které jsou v dokonalém rozporu s jejich momentální životní situaci. Filmový svět s jeho pozlátkovou mytologií se zde stává oním ideálem, k němuž se ambiciózní Merlin (či vlastně Marylin) i její přítel Petr snaží prodrat. Piwowarski sleduje jejich cestu za úspěchem s bezmála dojatým porozuměním i s úsměvným odstupem k jejich pošetilosti. S podobně dobromyslnou ironií se vyrovnává i se samotným filmovým prostředím, představovaným mj. zakomplexovaným režisérem v podání Jerzyho Stuhra. Tvůrce obratně, s lehkou rukou mísí drsné gagy, spojené s poblázněností hrdinů, s nadreálnými, snovými prvky (motiv zlaté rybky). Je sentimentálním ironikem: vždyt' jeho satiru na filmové sny a realitu prostupují momenty zjevně nostalgické, prozrazující okouzlení filmem, jež ostatně vyjadřuje i úvodní dedikace filmu „největšímu z romantických a cynických režisérů Billy Wilderovi".