1944: Přinuceni k boji

Velice zajímavý válečný film. Oceňuji jeho režii mimo posraný USA, takže film působí reálně a v orig znění je to pastva pro uši. Příběh je jednoduchý, avšak film plyne poměrně pozvolna až pomau. Jedinou výsadu mám , že ač jsem jej viděl vícekrát, nikdy jsem nepostřehl v jakém momentě se děj otočí... (14.11.2020)

Táto estónsko-fínska novinka na bojovom poli ukazuje svoju silu hneď od úvodu, kde sa zopár estónskych vojakov v nemeckých uniformách bráni útoku ruskej armády. Akčné scény sú na profi úrovni, hlina a črepy lietajú na všetky strany. Estónsky vojaci v nemeckých uniformách sú sympaťáci a ich dialógy, alebo skôr hádka o miliónoch "červených" pred ktorými sa niet kam ukryť ma zaujali. Určite to boli skúsení mladíci, ktorí veľmi dobre vedeli, do čoho sa namočili. Vedeli, že Poľsko nenapadli len Nemci, ale aj Rusi, ktorí sa potom ihneď pustili do Fínov a postupne zabrali pobaltské štáty. Nevideli medzi nimi rozdiel a som rád, že dnešní filmári ukazujú udalosti v pravom svetle, bez príkras a poloprávd. S príchodom červenej armády sa prezliekali kabáty vo veľkom a pre mnohých Estóncov to nebola ľahká situácia. Film veľmi dobre odsýpa, hlavne prvých 30. minút, potom príde šialený zvrat a príbeh sa otočí a zamerá na úplne inú postavu, tentoraz na ruskej strane. Stopáž tak trochu nepostačuje, podľa mňa filmu chýba tak zo 20 minút navyše. Je tu slušný proruský záporák, ktorý má silu potiahnuť celé scény, škoda, že sa mu neušli. Celkovo kvalitný pohľad na vojnu z Estónskej strany. 80%. (07.06.2015)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)

Estonsko-finské filmové přátelství opět spojilo síly, aby odvyprávělo silný příběh estonského lidu, přes který si Němci a Rusové vytvořili koridor napříč Východní Evropou. A osobně musím říct, že to bylo opravdu zajímavé vyprávění. Netušil jsem totiž, co se v Estonsku během druhé světové války dělo a tenhle film mi to jasně vysvětlil. Je rozdělen na dvě části. Jedna je německá, druhá ruská. Obě jsou odporné a dělají z lidí nástroje na smrt. Přitom o Estonsko v této válce ani nešlo. Technicky je film také dobře zvládnutý, jen jsem si chvíli zvykal na akční sekvence, které jsou natočeny poměrně esteticky, ale zvláštně. Na druhou stranu se nejedná o první válečný film z Finska/Estonska a tak je opět potřeba počítat s kvalitou nejen vojenské techniky, ale i příběhu, který se snaží co nejvíce blížit realitě. Opět na úkor menšímu prostoru pro emoce, ale to jsem si u jejich válečných filmů už zvykl. (20.09.2016)

Moje první seznámení s estonskou/finskou kinematografií a ihned si odnáším silný zážitek. Snímek si naštěstí nehraje na nějakou do nebe volající propagandu a servíruje nám pohled na události, které změnili Estonsko na dalších padesát let. Je to nádherná a tragická ukázka toho, jak si velmoci mezi sebou rozdělují své sféry vlivu. Tím vždy trpí pouze obyčejný občan. Soused zabijí souseda, jen kvůli rozdílným uniformám. Přitom chtějí oba totéž, konečně mír. Film šlape od začátku do konec, děj krásně plyne, podíváme se do obou táboru konfliktu a navíc si vše drží velmi vysokou technickou kvalitu. Jedná se o velmi výrazný zápis k seznamu druhoválečných filmům, zejména těch současných. 80% (07.08.2015)