Čokoláda

Čokoladá mi připomíná svojí kouzelnou atmosférou Burtonovské snové filmy jako je Velká Ryba, takže už jen tímhle jsem uchvácen, ale ještě když je to v Evropsém stylu, nemůžu si na nic stěžovat. Juliette Binoche, i když se mi jako ženská nelíbí, je doopravdy krásná a vyzařuje z ní opravdu velké charisma. Depp pro mě v jedné z nejmilejších rolí. Krásné a na konci jsem se neubránil silným emocím :-). Kouzelnéééé! (15.10.2008)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

Příjemná oddechovka, vše je tady, jak má být pro dobrou náladu. Ty malé čokoládové delikatesní radosti jsou stejně nádherné jako Juliette Binoche. Poetická romantika a vizuální ingredience rozhořela můj zážitek naplno. Prostě čas od času pohádkové fantazie plné sladkých neobyčejností neuškodí. Mám takové příběhy rád, obzvlášť když takhle báječně končí a nečiní si jiných ambicí, než aby opravdu potěšili. (25.09.2011)

Tento film na mě zapůsobil, protože je kouzelný od začátku až do konce. Jestli na vás dýchne celé to čokoládové království nebo obyčejné starosti lidí z městečka nebo naopak herecký výkon "záporáka" šlechtice je vlastně jedno. Je to o tom, jak málo stačí k tomu, aby to pokušení změnilo člověka nebo mezilidské vztahy. A všechny ty barvy, bezprostřednost a přirozenost vede k příjemnému zážitku. Vřele doporučuji. (01.06.2008)

"Satan má mnoho podob. Někdy je to zpěvák neslušné písně v rádiu, jindy autor oplzlé knihy. Anebo pán, co číhá u školy a obtěžuje vaše děti. Někdy je to výrobce sladkostí, zdánlivých drobnůstek. Neboť co vypadá nevinněji než čokoláda?" Jsem zastáncem morálky, takže mě tato knězova slova oslovila. Jenže čokoládu mám rád, svoboda je mi nade vše a vždycky jsem byl trochu rebel, takže taky pevně stojím na straně cukrářky Vianne. Tak co s tím? Fandit s davem nebo chránit morálku? Tak v tomto případě mě Vianne přesvědčila, abych byl ovce a bečel s davem v její prospěch. A pak sežeru kus fialové krávy. (21.01.2018)