Pravidla moštárny

Lasse Hallström patří spolu s Milošem Formanem k těm evropským režisérům, kteří se nejlépe adaptovali v amerických poměrech a dokázali evropský smysl pro umělecké ambice skloubit se slušným řemeslem a komerčními zájmy velkých studií. Hallström stejně jako Forman se v nových podmínkách zaměřili na adaptace význačných děl slavných romanopisců a dokázali je zpracovat s mimořádnou pečlivostí a citem pro detail. Pravidla moštárny jsou kultivovaný a citlivý film o dospívání, hledání životních hodnot, smyslu pro povinnost a o lásce i přátelství. Není jednoduché zasadit film do prostředí sirotčince a vyvarovat se lacinému sentimentu, ale Hallströmovi se to myslím podařilo dokonale. Často objevuju v podobných filmech falešné tóny, ale tady podle mě nezazněly. Snímek má výborné herecké obsazení, Maguire i Caine hrají uměřeně a přesně, oba patří ve svých generacích k velmi významným a nepřehlédnutelným hercům. Jedinou vadou na kráse může být u některých diváků pomalejší tempo, ale to mi určitě nevadilo. Irwin nepatří ke spisovatelům, kteří by se filmovali lehko, ale Hallström v tomhle případě zabodoval. Celkový dojem: 95 %. (06.11.2011)

Hallstrom má ten zvláštny talent, že dokáže vo svojich filmoch ukázať tie nepekné ľudské vlástnosti spôsobom, ktorý je podobný rozprávke. Príliš nezľahčuje, zlé vlastnosti neospravedlňuje, no ukáže ich tak, že viac ako pohoršenie vzbuzujú zamyslenie. Celý príbeh podáva optimistickým spôsobom, plným nádeje, a to napriek tomu, že mimo lásky a radosti je v ňom aj veľa smútku a smrti. Skutočne úžasný rozprávač je ten Lasse.... (9/10) (02.04.2009)

Hezký snímek. Čekal jsem sice něco trochu jiného, ale rozhodně jsem nebyl zklamaný. Dobré herecké výkony (Tobey slušný, hlavně Michael Caine zahrál výborně), hudba, která vhodně doplňuje celý film, docela dlouhý příběh, ale zase zajímavý a nenudí. Láska mezi milenci vcelku uvěřitelná, konec trochu smutný, ale zároveň pěkný. Film ode mě sice plný počet nedostane, avšak oceňuju, jak dokázal mile pohladit a držel se, řekl bych zdatně, nad propastí sentimentu, patosu a přehnaného dojáku a zařadil se do skupiny filmů, které si zase někdy rád pustím a třeba i časem změním hodnocení. (02.09.2008)

Na konci jsem skutečně brečel. Tohle musí dostat každýho. Krásný, dojemný příběh, citlivě natočený. Jak to ten Lasse Hallstrom proboha dělá, že každý jeho film je opravdovou filmovou událostí? A herci? Strašně moc se mi líbí úsporné herectví Tobeyho Maguireho, Michael Caine byl výborný (ale nemůžu si pomoct, na Oscara to nebylo) a Charlize Theron už dávno není jenom ta modelka, která hraje, ale opravdu dobrá herečka a navíc nesmírně půvabná. A tak na závěr, přátelé, poděkujme osudu, že se to nedostalo do pařátků Jana Svěráka. Ten by tam zase narval "smutné oči Barči", nebo něco podobného a filmový divák by přišel zase o jeden hluboký zážitek. (20.09.2003)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)