Mladý papež

Rozkoukával jsem tento seriál nadvakrát. Poprvé mě totiž vůbec nechytl. Ovšem doslova mě ohromil Jude Law jako podivínský papež s podivínskou povahou. To mě později motivovalo dát tomuto dílu druhou šanci. A kupodivu od poloviny mě to drželo a nepustilo. Rozjezd tohoto díla je pomalý. Ba co víc, charaktery se zde vyvíjejí až minimalisticky. V podstatě mi prvních pět epizod žádná nepřirostla k srdci. O to více jsem byl šokován, že díly poslední jsem zkoukl naráz. Excelentní práce s postavami i přímo božský výkon Jude Law a dalších zde zobrazených charakterů. Bravo Paolo Sorrentino! 80% (08.01.2021)

3,5* --- Sice jsem čekal asi něco trošku jiného, ale nevadí mi to a přesto to byla velmi zvláštní záležitost. Papežem se stal někdo, jehož postoje skoro nikdo nezná a Pius XIII. je rozporuplný ve své nečekané neortodoxnosti i silné konzervativnosti natolik, až to dělá s celou církví kotrmelce. Ze začátku to vypadá, že je Pius pěkný mamrd, smysl to začne dávat ke konci. Byť je to celé trochu přitažené za vlasy, má to několik světlých chvilek, skvělého Juda, výborně to vypadá a má to skvěle vybranou a udělanou hudbu. už jen kvůli těm posledním třem plusům to stálo za to. (05.07.2017)

Provokujúce, konzervatívne, plné lásky, drzé, meditatívne. Tento seriál vôbec nie je určený iba pre veriacich, práve naopak. Plne si dokáže získať aj rešpekt tých, ktorí svoju vieru v čokoľvek nepotrebujú jasne pomenovať. Originálne, nedefinovateľné, nenapodobiteľné, no maximálne uspokojujúce a nezavádzajúce. (07.01.2020)

Mladý papež toho nabízí spoustu. Pro mě to bylo především zamyšlení nad tím jaká církev byla, je a měla by být a zároveň úvahu o společnosti jako o celku i konkrétních jednotlivcích. Sorrentino se nebojí hlubokých myšlenek, které v jeho podání nejenže nenudí a nezní kýčovitě, ale v mnoha případech dokáží být inspirativní. Zároveň trefně, vkusně a s humorem vytahuje oponu skrývající vatikánské pikle a vždy v pravý čas přidává špetku křesťanského mysticismu. K tomu všemu si pomáhá podmanivými a místy až ikonickými obrazy či dialogy i monology, které jakoby pocházely z jiného světa. Vše pak zastřešují skvělí herci ztvárňující výtečně napsané postavy. Možná nebudu daleko od pravdy když napíšu, že na produkci se podílel sám Bůh. 100% (04.12.2016)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)