Mladý papež

Young Pope se mi strašně špatně hodnotí, protože jde o velice specifický, řekla bych až zvláštní seriál. Asi bych si to netroufla kdekomu ho doporučit, protože vím, že tohle je záležitost pro velice úzkou skupinku diváku. Tím se teď nechci stavět do pozice, že já patřím do té skupiny "vyvolených", kterou tento seriál oslovil. Protože se přiznám, že né jednou jsem si kladla otázku "proč na to vlastně vůbec koukám?" "co se to tam teď odehrává?" "co tím chtěl básník říci?" Seriál klade důraz především na vizuální stránku. A to je možná věc, která mě na tom tak fascinuje a hypnotizuje. Co záběr, to je jednoduše pastva pro oči. K tomu úžasná hudba a mě se tajil dech. Co se týče příběhu....ten je takový - opět mě napadá - zvláštní. Určitý vývoj ten příběh má, stejně tak postavy, ale není to asi to hlavní, co ten seriál táhne. Je tam dost skoků od něčeho k něčemu, kolikrát se nedozvíme proč došlo k tomu a tomu, ale prostě k tomu došlo, je tam spousta náznaků, nevyřčeného, proložené flashbacky, snovými sekvencemi, že dohromady je to holt mišmaš :-) A je - opět řeknu zvláštní - že u Young Pope mi to absolutně nevadilo a hltala jsem každou scénu, každý záběr, každý díl. Ani ty debaty o Bohu mi nevadily....Co nesmím opomenout - herecké výkony. Jude Law se pro tuto roli vyloženě narodil! Co jsem též hltala jak malinu, tak tu nevyzpytatelnou a nepředvídatelnou auru, kterou vyzařoval. Pokaždé, když se objevil na scéně, když začal mluvit, tak jsem jen s napětím očekávala, co se stane...a vždycky se stalo to, co jsem absolutně nečekala. Scéna jeho slovního "souboje" s italským premiérem je už teď pro mě legendární a patří mezi nejvíc wtf momenty v historii seriálů :-) Na závěr - kdo si k Young Pope najde cestu, věřím, že bude okouzlen. P.S. - Sexy and i know it - to byla scéna jak víno :-D (27.02.2017)

Kdyby se to po pátém dílu nerozplizlo na divný pestrobarevný sliz, tak to Sorentinovi tentokrát sežeru. Chytlavý námět vymyslí každý druhý. Neumí to rozvádět děj a pracovat s postavami, které na dlouho mizí, je to neskutečně repetitivní, rozhodně není důvod, aby to mělo deset hodin, vešlo by se to do rozumně dlouhého filmu. Načančaná ztráta času. (28.10.2016)

Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, nebo s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně Jeho Eminence kardinál státní sekretář Angelo Voiello. Mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže. (19.09.2019)

Jude Law exceluje jako samolibý, nevypočitatelný, "ďábelský" (ale nic z toho tak úplně...) papež Pius XIII. Velmi alternativní série zobrazuje prazvláštní svět v centru katolické církve tak, že třeba zaujme i ty, kterým je Vatikán ukradený až je irituje (já). Příběh velmi volný, pár dílů slabších a ve výsledku tápu co se mistr snažil vlastně říct, nicméně to táhne jak nevšedností tak herecky, kde baví i řada vedlejších postav v čele s jeho eminencí kardinálem Voiello, audience jsou zpravidla k popukání a otevíračka jedna z nejcoolovějších věcí co jsem za tenhle rok viděl. "I’m the Pope and I’m going to remain Pope until the day I die. Because I’m curious to see how it all turns out." 85% (30.12.2016)

Katolická církev je jedna z mála živých připomínek Římské říše. Její nepřerušené dějiny trvají téměř dvě tisíciletí. Od prvních dní byla vysoce centralizovaná, neústupná a naprosto přesvědčená o své pravdě. To jí umožnilo přežít stovky let pronásledování a vyvražďování a stát se mocnou a nezničitelnou silou. Přečkala konec antické civilizace, staletí temna, reformaci, osvícenství, komunismus i sekularismus. Postupem času přijala mechanismy, díky nimž se smířila s původně nepřijatelnými myšlenkami, jako je evoluce, nebo možnost mimozemského života. Za dlouho dobu své existence vyvinula řadu pojistek určených k odstraňování vnitřních hrozeb a je do jisté míry blbuvzdorná. Ale co když tento mechanismus selže? Co když konkláve zvolí papeže, jehož názory nezná a nedokáže je usměrňovat? Pius XIII se zdá být papežem mimo čas. Bojovným, radikálním, mocichtivým, jako stvořeným pro táhlé boje o vliv v 11. století. V moderním světě ovšem jeho politika může církvi zlomit vaz. Tolik úvod do děje. Je to Paolo Sorrentino, takže vizuál, atmosféra a herci nemají chybu. Scénář bohužel skvělý není. Děj se často motá na místě a občas jsem měl pocit, že se režisér opájí vlastní výjimečností a točí jen sám pro sebe. Zápletka je zbytečně roztahaná a napětí postupně řídne. Na každý úderný moment, nebo zvrat připadají dlouhé minuty oslavy prázdnoty. Sice efektní, do jisté míry úchvatné, ale přece jen prázdnoty. Jedinečnost projektu a špičková úroveň formální stránky ovšem i tak drží dojem vysoko nad průměrem. (05.11.2016)