Červená kůlna

Hřejivý a laskavý snímeček, který musí pohladit po duši a to nejen dětského diváka. Svěží, dobrodružný, plný překvapení, sympatických klukovin a nezapomenutelných hereckých výkonů zejména Bohuše Záhorského jako osamělého dědy a jeho dětského přítele Míši (David Schneider). Také bych bral takového dědu, ale já si na své dětství ale rozhodně stěžovat nemůžu a mí rodiče na mě rozhodně čas měli:-) Stále ale lepší nějakej, i když jen cizí, než nechat dítě napospas ulice tak jak se tomu děje dnes..Perfektní hudba: Evžen Illín. Těžko říct k čemu ji přirovnat se musí slyšet... (01.02.2009)

Nádherný, až překvapivě harmonický výlet na periferii. Když se pan Horáček dostane při hledání přístřeší pro své embéčko ke staré boudě pana Andrýse, protnou se rázem světy všech zúčastněných a nic už není jako dřív. Rozšafný stařík okouzlí jak malého Míšu, který v něm nachází kamaráda, jehož nenalezl mezi svými vrstevníky a jenž se stává jeho průvodcem neznámým světem zapomenutého stáří, v němž samotu nezastíní sebevětší činorodost, tak paní Horáčkovou, kterou těší jeho staroškolní gentlemanství, a nakonec i pana Horáčka, jak se ukáže především v závěrečné scéně (jejíž ohromná emoční hloubka je podána jen náznakem, se sympatickou skromností a nepatetičností). Bohuš Záhorský je coby pan Andrýs dokonalý, utváří svou postavu komplexně, jazykově i mimicky, je v něm koncentrována veškerá trpká poezie jeho situace. Jeho sklepní byt je království vzpomínek probouzených starými předměty a (proč to neříct?) chlastem. Vše přítomné, „aktuální“ je redukováno jen na nohy chodců míjejících okna jeho bytu bez povšimnutí. Bouda se starou, nepojízdnou pragovkou má nezastřeně lhotákovský půvab, a asambláž harampádí v ní je opět především šifrovanou biografií jejího majitele. Výborní jsou i Darek Vostřel a Jana Štěpánková coby rodiče a samozřejmě i David Schneider v roli chlapce Míši. Jeho oči jsou klíčem k obraznosti celého filmu: ta přes svou civilnost nepostrádá krásu (spočívající ve výběru a kombinaci zachycovaných zátiší a scén), danou právě dětským okouzlením z nově poznávaných skutečností. (10.01.2010)

Tak to je velké pohlazení po duši. Darek Vostřel shání pro svou škodovku nějakou garáž a dostane typ na dědu (B.Záhorského) Nakonec dojde k tom,u že rodina která nemá pro synka dědu a děda který je už úplně sám k sobě najdou cestu a potřebují se. V tom filmu nikdo nikam nespěchá všichni na sebe mají čas a jsou k sobě laskaví. Tahle napsané to vypadá jako č.knihovna,ale není. Je to zabydlené uvěřitelnými dialogy a spoustou drobných ale životem vonících scén. 100 % za to že se J.Hanibal nebál natočit film v kterém " o nic nejde ". Jo a také Ottu Hoffmanovi za námět a scénář. (23.02.2009)

Milý film, který jemně plyne a divák může sledovat výborné herectví Bohuše Záhorského, zde v místy ne úplně dokonale vypiglovaného dědečka. Že opije maminku, nebo bere Míšu na aukce podřadných dreků, které pak dál rozprodává je nepodstatné, hlavní jsou jeho drobné postřehy a životní pravdy. Pěkné. Zaujmou i nenápadné role Oldřicha Velena, nebo Heleny Růžičkové. (15.05.2009)

Příjemný snímek pro děti. Shánění garáže pro auto ze sídliště. A starý opuštěný pán co se rád nacpe do cizí rodiny a dělá chlapci dědu. Skvělé herecké výkony hlavně děda B.Záhorský ale i otec D.Vostřel, který je hrozně free a nic neřeší. Syna ještě pochválí že se popral či ho klidně nechá pít alkohol. Nijak neřeší že mu děti na sídlišti kopou a ničí auto. Jen ten film skončí nějak bez konce. (27.07.2021)