Ready Player One: Hra začíná

Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo. (04.04.2018)

Spielberg natočil film, který je hlavně spielbergovský, upozorňuje, že v otázce virtuální reality ještě neřekl poslední slovo, znovu představuje svoji vizi našeho světa blízké budoucnosti, pokouší se o sociální komentář, mile odkazuje na řadu filmových kultů a opět udivuje svou kreativitou a hravostí. Je mi jasné, že v knižní předloze toho musí být hodně, takže ukočírovat všechny ty stránky a všechna ta pomrknutí nebylo asi snadné. Ovšem možná spíš pro potřeby blockbusteru, který si má užít celá velká rodina od hlavy až k patě ulepená od Coca-Coly a popcornu. Někdy bych byl totiž ve vysvětlování důslednější a hlavně bych se vůbec nebál hrát na temnější notu. Ve výsledku je to na můj vkus moc uhlazené a popcornové. Tak či onak je obdivuhodné, že legenda na režijní stoličce prakticky nezpomalí, a že Janusz Kamiński odvádí za kamerou znovu precizní práci. Samozřejmě s velkou podporou designerů futuristického světa. Nakonec to tedy není takový mezník, jak bych si přál, příběhově bych volil pevnější švy, uvítal bych špinavější realitu, ale vesměs velká spokojenost. Mistr je zase v sedle!! (12.04.2018)

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)

Nádhera. Knihu som nečítal, takže mám výhodu. Nefrflem totiž nad každou zmenou. Aj bez všetkých tých easter eggov by to bol výborný film. Tie sú totiž iba čerešničkou na torte. Atmosféra super, prepínanie medzi svetmi veľmi funkčné, Práca s virtuálnou kamerou úžasná, tempo parádne, postavy bavili, príbeh takisto a konečne som po dlhej dobe počul v kine, niečo čo môžem nazvať hudbou, Na výnimočnosti potom tomu samozrejme pridávajú tie odkazy. Pocta Shiningu dokonalá, každé cameo poteší (Chucky najlepší) a celé to kočíruje majster majstrov, takže je to pekne dávkované a človek sa neprežerie. Najlepši Spielberg od Minority Report. 10/10 (28.03.2018)

Vyznání lásky k popkultuře, které vystavělo camea a easter eggy na piedestal a tak nějak jsem měl nutkání ukazovat ploutví na plátno a řvát věci jako "Akira!! Duke Nukem! Jason! Šedesátkovej batmobil!" a jiné obdobné duchaplnosti, plné rozjímání nad filozofičností jsoucna. Je to zábavný film? Je, nejen díky výše napsanému, ale především díky tomu, že je jednoduše perfektně natočený (pasáž s Osvícením!!), ale hrozně obludným způsobem tomu podráží nohy příběh, který kulhá na všechny nohy, chapadla, pařáty a všechny možné končetiny, protože je jednoduše pitomoučký a tupý, především řešení úkolů je napsáno tak blbě, že veškeré hádanky jsou naprosto pitomé a jejich zapeklitost je na úrovni dětských puzzlíků o pěti dílcích. A samotná kostra příběhu je jen další verzí tisíckrát viděného, kdy hrdina ke štěstí, holce a přátelům přišel a je to neoriginální a klišovité až na půdu (ale tady se dá mluvit o tom, že to samo o sobě je odkazem na xy různých dobrodružných záležitostí). Bavilo mě to, ale mohlo mnohem víc, i tak je to ale když už ne na poklonu, tak alespoň na letmé smeknutí klobouku. (30.03.2018)