Plastic Memories

Přijde mi, že v tomto komentáři jsem se nevyhnula lehčímu vyspoilování pointy, takže přestože je seriál extrémně předvídatelný a budete vědět, jak skončí po první epizodě, tak pokud se chcete nechat překvapit, raději doporučuji ho nečíst. Absurdně výhodné náhody, téměř rozměrů těch v Kanojo okarishimasu, opravdu nejsou můj šálek kávy. Nestačí, že budou kolegové, musejí spolu i bydlet. Duuh. To dá rozum. Lolitka nešika mi ze začátku taky moc nesedla. Byla na mě extrémně introvertní a nečinná, první polovinu vůbec nijak nehýbala s událostmi, spíš se nějak vezla s dějem a přišla pravděpodobně chvilkami otravná i sama sobě. Naštěstí její chování později nabyde docela logického vysvětlení, kterému se podařilo nepatrně zvednout mé mínění. Alespoň mi tady nějak moc nelezl na nervy hlavní kluk Tsukasa. Je to sice odporně správňácký, stydlivý, awkward zmatkař, ale k dobru mu přičtu to, že se nikdy nechoval slizce a ukázal občas i nějakou odvahu, takže koukat na něj se dalo vydržet. Z postav se mi ale líbil nejvíc asi Zack. Ten byl taková správná potvůrka. No, občas jsem si prostě říkala, že kdyby se seriál soustředil třeba na příběh giftie Niny a její „babičky“ z prvního dílu, nebo vlastně na vztah jakéhokoliv člověka a jeho giftie, se kterou žije celých těch 81 920 hodin a je tedy dlouhodobou součástí jeho rodiny, než zrovna na Tsukasu, který tam přiletí a v prvních deseti vteřinách už nám oznamuje, že je do Isly hluboce zamilován, bylo by to asi o level výš. Z toho, co jsem tady teď vypsala, se asi mé hodnocení může zdát přinejmenším lehce podivné. Jsem si moc dobře vědomá všech nedokonalostí, kterými Plastic memories oplývají - vzorcovitosti námětu, slabší sci-fi kulisy, ničím extra nevynikajících charakterů i toho, že na veškeré dojemnosti má největší zásluhu píseň Again & again ve svých různých variantách, ale nějakým způsobem mě seriál donutil dobrovolně si na chvilku vypnout ratio a nechat se dojmout. Musím tedy nakonec sice ocenit především překrásný soundtrack, snahu vytvořit aspoň trochu originálnější twist, zajišťující postavám omezený čas (jiný než pořád dokola různé nemoci) a message v podobě cennosti vzpomínek, plného využívání  času se svými milovanými a důležitosti nechat některé věci v pravý čas odejít, což není moc a jsem si jistá, že můj komentář ovlivňuje i to, že ho píšu stále ještě opilá emocemi, ale stačilo to, aby v mých očích seriál dosáhl na slabounké čtyři hvězdy. (21.05.2021)

Co jsem tak o Plastic Memories slyšel, čekal jsem to daleko horší. Nakonec to byla i celkem fajn romantika, ale to je právě ten největší problém. Na začátku vám je představen celkem zajímavý svět, kterému se ale tvůrci věnují opravdu minimálně. Svět, ve kterém žijí mimo lidí také androidi, kteří mají určenou dobu fungování a poté se musí vyřadit z provozu. Pozorujeme skupinku lidí, kteří se právě o to vypínání androidů starají a musí přitom řešit vztah androida s jeho majitelem. Bylo tu tolik možností, jak samotné téma využít a nakonec se neuskutečnila ani moje očekávaná šablona "co díl, to jeden příběh, do toho řešíme vztah hlavních postav" a jednotlivé příběhy tu byly snad jen tři. V poslední třetině už se série zaměří pouze na vztah hlavních dvou postav. Jak to s nimi skončí už sice poznáme během prvního dílu, ale i tak mi konec přišel dostatečně emotivní, ne ale natolik, aby mě, jak jsem občas četl, rozbrečel. Možná to je jen proto, že jsem čekal něco výrazně horšího, ale nakonec můžu dát fajn 5,5/10. (22.05.2021)

Objevte seriál, kde má každý z hrdinů svůj vlastní názor a mění se v průběhu v závislosti na okolnostech, unikátní postavy, které vás zaujmou negeneritickým vystupováním, s příběhem s tak hlubokou myšlenkou, že ho budete chtít vidět znovu. Ponořte se do krás grafického zpracování, kde vás největší detaily oslní a zvednou ze židle. Podivte se nad úžasně zpracovanými zvraty, kdy od prvního do posledního dílu nebudete vědět, jak to skončí... Ano. Objevte takový seriál a já se na něj budu velmi rád koukat místo této, slovy kolegy "citové ždímačky", která fungovala tak v prvním dílu a nyní ve druhém si už vysloužila můj koment naprosto odhadnutelného a generitického anime. Budu rád, když mě to přesvědčí o opaku. Za pár týdnů nashle... Prozatím nudných 35% (12.04.2015)

Celkový dojem: Žeby remake Angel Beats? Ale nie, vážne, tá podobnosť tam je viac než viditeľná - Plastic Memories má pomalý a nudný rozbeh, presne ako Angel Beats . Plastic Memories je plná sympatických postáv, ktoré si nejde neobľubiť, máme tu (dve) Doruko-chan, bielovlasu krásku do ktorej sa nedá nezamilovať a hlavného hrdinu, ktorý má nejakú temnú minulosť. Presne ako Angel Beats . Aj keď seriál obsahuje miestami veľmi nepríjemný humor, svojim spôsobom je krásny a záver je veľmi smutný a dojemný. Presne ako Angel Beats . Chápete kam tým mieriť? Ale nie, aj keď sa jedná o úplne priemernú záležitosť (presne ako Angel Beats ), som si to naozaj užil a vôbec neľutujem, že som do toho vôbec šiel. Presne ako v Angel Beats . Moje hodnotenie: 64% (04.09.2017)

Možná je mé hodnocení ovlivněné tím, že Plastic Memories je mé první anime po více jak půlroční odmlce, ale každopádně jsem s ním spokojen. Děj rozhodně není nijak zvlášť napínavý nebo nepředvidatelný, vlastně už od začátku prakticky víme, jak to celé dopadne... Ale to pravé kouzlo pro mě tkví v těch neviditelných otázkách za hlavním dějem - právě tyto otázky týkající se vztahů, citů a mnoho dalšího je něco, co se mi na tom líbilo. Opět ale musím podotknout, že po té době bez jediného anime bych možná ohodnotil kladně leccos... :-D - 90% (23.03.2017)