Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

To bolo tak strašne dobré. Gibson je možno psychopat ale filmy vie robiť parádne. Natočiť v tejto cynickej dobe takto kvalitný a (v dobrom slova zmysle) tradičný vojnový veľkofilm, navyše s tretinovým rozpočtom ako je obvyklé, chce veľkú dávku talentu. Garfield skvelý (už dlho som žiadnej postave takto nefandil), štylizácia dvoch scén do hororu fantastická. A komu vadí pri podobných príbehoch patos je s prepáčením idiot. Skvelá práca a som rád, že sa Mad Mel vrátil s plnou parádou. 9/10 (30.03.2017)

Smát se v ateistickém Česku katolíku Gibsonovi, že jde nadoraz v příběhu vojína, který odmítá zbraň z náboženských důvodů, mi přijde jako laciná póza. Stejně tak totiž, jako Gibson neslevuje z pozice oddaného křesťana, nebere ohledy ani filmařské kompromisy. První hodina by možná zasloužila ještě o chlup vyhrotit a nechat diváka nakouknout do hlavy těm, pro které je zbraň ve válce samozřejmostí, ale ta druhá je rambovská kafilérie, která svojí vytříbenou, kamerou, střihem a zvukem vycizelovanou estetikou mění válečné peklo v téměř až hypnoticky umělecký zážitek, který se naposledy povedl Ridleymu Scottovi na počátku nového milénia. Můžete z toho v průběhu mít jakékoliv pocity, ale když v závěru zafunguje i ten Garfieldův omezený herecký kukuč, změní se to v emocionální vodopád, za který mi pro jednou nebylo trapně. 4 a ½. (15.07.2017)

Zajímalo by mě, jestli Mel Gibson chápe paradox, že se sice uchyluje k antinásilným agitkám, ale přitom jediná umělecká vize, kterou kdy měl, spočívá v zobrazování hyperreálného a směšně exponovaného násilí (nemusí se chodit ani do války, stačí se podívat na bitku dvou kluků, která končí rovnou tím, že jeden flákne druhého cihlou do hlavy). Gibsonovy filmy jsou teda proti násilí, ale přitom by bez násilí nemohly existovat ani sdělit svou myšlenku - nejsou schopny nabídnout systém světa v míru, dokážou jen lít na diváky krev. A vzhledem k tomu, že jim chybí cit pro nuance, mají nakonec spíš otupující efekt - dokážeme sice říct, že krvavá jatka jsou špatná, ale zároveň nic jiného než krvavá jatka není dost dobré, abychom tomu věnovali pozornost. A to jsem ani nezačal mluvit o té dementní hlavní figuře. Hrdina je buď idiot, nebo pokrytec. Je přece jedno, jestli v bitvě nemáte zbraň - jestli po sobě necháte střílet a spoléháte na to, že nepřátele zastřelí jiní, není to v důsledku jiné než když střílíte sami, ve skutečnosti tím do rizika uvádíte mnohem víc lidí, než kdybyste se mohli krýt sami. Plus je směšné, že situace, do jakých se dostává, jeho přesvědčení reálně netestují, spíš potvrzují (není těžký bejt hrdina, když scenárista tak moc chce, abyste jím byli)... Prostě dílo myšlenkově zcela utopené v patosu, fetiších a pokrytectví, které uspokojuje nejnižší pudy (vsadím se, že když začne první bitva, minimálně půlka diváků si aktivně řekne "no konečně", což je rozhodně úsměvný) a zároveň, což je nejhorší, se tváří hluboce lidsky. (20.01.2017)

O Hacksaw Ridge by sa dalo debatovať hodiny. Keď napíšem o ňom jeden riadok, nevyhnem sa pátosu, a keď napíšem viac, spadnem do nekonečnej hĺbky analýzi. A práve preto bude najlepšie, ak si ten kus umenia nenecháte újsť, a pobežíte do kina. Pre mňa osobne najväčší filmový zážitok za posledných 13 rokov. (17.12.2016)

Gibson je zkrátka psychopat. První polovinu přepálené stopáže provede diváka za ručičku až nemístně sentimentálním kýčem, ve kterém děsně rovný americký Mirek Dušín poznává vzrušující taje prvních polibků, vzrušující taje zromantizované armády, ve které seržant místo obvyklé buzerace mužstva raději vymýšlí geniální satirické vtipy, aby zpevnil břišní svaly svých mužů, prožije si jakousi utopickou parodii na soud, kde se nad zatraceným případem zasalutuje a uznale pokývá hlavou jakmile se na scéně objeví ztroskotaný alkoholický násilník, který je ale ve fešné uniformě z první světové. No a pak ten australský psychopat tuhle marcipánovou navoněnou trapnost vezme a ve druhé půlce jí s plnou pompou uřízne hlavu motorovou pilou, kdy předvede až absurdní krvavé porno, ve kterém po výbuchu granátu postavy vojáků neodlítnou jen metr daleko, ale udělají u toho dvojité salto s pěti vruty, z nosu jim přitom chčijí litry krve a zbytek těla je v plamenech od salvy plamenometu, všude se vojáci kloužou po střevech a mozcích svých zabitých spolubojovníků, bajonety se zabodávají do hlav jak když bičem mrská a podobná perverzní šílenost na plátně, která mě po deseti minutách úplně odrovnala. Já fakt oceňuju úvodní scénu z Ryana jako krvavě realistickou a fakt úchvatně natočenou válečnou scénu, ale i když byla taky brutální, měl jsem z ní pocit takové pokory a respektu ze strany režiséra. Gibson to natočil ještě víc krvavě, ale takovým tím ujetým způsobem, kdy jsem měl pocit, že sleduji chtěnou parodii a ten antisemita si u toho natáčení honí péro, šňupe kokain a s tím svým šíleným výrazem řve: "VÍÍÍC KRVEEE, KURVAAA". Ne, vážně to jako celek moc nefungovalo, minimálně ty dvě naprosto odlišné poloviny to příšerně sráží. Ta první je regulérní pohádka a ta druhá nemít tu fakt (až moc) efektní akci, nestála by za řeč. Ten chlap byl sice náboženský fanatik naruby, ale nesmírný borec a "hrdina". Škoda, že ten příběh nenatočil někdo při smyslech, přesto musím uznat, že lepší válečnou akci jsem od zmiňovaného Ryana neviděl, i když po deseti minutách je ta razance taková, že člověka úplně otupí. 64% (21.01.2017)