Všude žijí lidé

Město nebo vesnice? Zůstat nebo odejít? A co svědomí? A lidé? Tyto a další otázky si klade mladý lékař, titulní hrdina příběhu o lidské odpovědnosti, svádějící nelehký souboj s předsudky, s odloučením, s bolestí i smutkem, radostí i touhou najít konečně své místo na slunci. Tvůrcům, v čele s debutujícím režisérským tandemem, se podařilo překlenout nebezpečná úskalí schvalovacích procesů a jakkoli je ústřední konflikt obtěžkán dobovým oparem, je nepatetický a v mnoha ohledech se dokonce umně zbavuje slepých uliček, do nichž je občas zahnán. Velkým, ne-li nezapomenutelným okamžikem se jeví i dnes lidsky prostý, téměř jímavý portrét starého venkovského lékaře, zvolna bilancujícího a odcházejícího, v mimořádně citlivé Štěpánkově interpretaci. Macháček, Tříska, Hlaváčová a další jsou potom čerstvým přílivem mladé krve, tolik žádané a hledané i jinými tvůrci. Nespravedlivé uvržení do naprostého zapomnění, v němž se tento film nacházel po dlouhá desetiletí, je v tomto případě neodpustitelným hříchem. (26.01.2015)

Dnes už málokdo ví, co to byla tzv. umístěnka a jaké trable v osobním životě přinášela. A o tom vypráví tento snímek, který hodně připomíná pozdější Kachyňuv film ´Sestřičky´ i když ten byl zcela o něčem jiném. Jedná se vlastně o cílené moralizování nad problémy a jejich řešení. Osobní život a její zapuštěné kořeny je jedna věc a pracovní povinnosti věc druhá. A zvlášť u lékaře, který musí být tam, kde je ho potřeba. Že nakonec vyhraje morálka a hlavně zodpovědnost je víc než zřejmé. Příběh je velmi dobře napsán a i natočen. Nejvíce za zmínku stojí Zdeněk Štěpánek v roli starého vysloužilého vesnického lékaře se svojí přísností a ideálech. I přes svůj černobílí obraz stojí za shlédnutí už jen vlastně kvůli své historické výpovědi. Ony umístěnky si dnes už nikdo neumí ani představit. (05.08.2015)

Film vyprávějící příběh mladýho lékaře jenž by nejraději práci v Praze. Osud ho však zavane do malé pohraniční vesnice. S čímž samozřejmě není spokojenej a pořád se snaží přes protekci dostat nějakej flek blíž Praze. Postupem času ale nejen díky starýmu doktorovi, kterýho má vystřídat přijde na to, že jak už napovídá název filmu všude žijí lidé, kteří potřebujou lékařskou pomoc. Pomalu si začínají zvykat jak mladej doktor tak i místní obyvatelé, kteří k němu zpočátku(především díky svému mládí) moc důvěry nevzbuzoval. Myslím si, že takovej vesnickej doktor má k lidem mnohem blíž než doktor z města. Doktor z města většinou bere svýho pacienta jen jako další kus v řadě. Kdežto doktor z vesnice má k lidem daleko blíž a bere svý pacienty jako lidi s lidským osudem. To je prostě všeobecně známá věc, že lidi na vesnici k sobě mají blíž. Né vždy to však musí být ku prospěchu věci. Ale to už jsem trošku odbočil. Všude žijí lidé je takovým lidským filmem sledujícím dilema lékaře mezi prací v Praze(či poblíž) kde má byt a snoubenku nebo prací v zapadlé vesnici. Slabší 4 hvězdy. (20.03.2023)

Uvedení tohoto snímku v televizi mne příjemně překvapilo a potěšilo. Dýchly na mne staré časy pracovních umístěnek, kdy mladí lidé museli opustit svá rodná hnízda a jít za prací do zcela cizího prostředí. Neuškodilo to. Přinutilo to mládež i mne postavit se na vlastní nohy. Vždyť i Český Honza šel do světa na zkušenou. Nejhůř to nesli vysokoškoláci, kterým se nechtělo odejít z Prahy na venkov, proto mnohdy celá rodina sháněla protekci, jako v tomto případě. Praha byla pro všechny velkým lákadlem, ale nebylo možné, aby se do ní nastěhovala celá republika. Název filmu je výstižný, herecké výkony skvělé, zvláště Zdeněk Štěpánek byl excelentní. Osudy venkovských lidiček vhodně dokreslovaly základní příběh. Téma je stále aktuální – viz německý Doktor z hor nebo náš Doktor Martin. Tento film je ale vyšší třída. (02.01.2016)

Předvídatelně schématická koukatelná socialistická červená knihovna. 1) Herecké obsazení zaručuje koukatelnost: 64letý Zdeněk Štěpánek (vesnický lékař Mrázek), jeho dcera 26letá Jana Štěpánková (manželka vesnického funkcionáře Olga), 27letý budoucí emigrant do Francie Ivo Palec (hlavní postava Mirek), 22letá půvabná Jana Hlaváčová (lékařova snoubenka Eva), 24letý divoký Jan Tříska (vesnický dělník Lojza Pošvár) a další... 2) Film nechtěně odhaluje některé dobové režimní praktiky. Existenci pracovních umístěnek lze s určitými výhradami pochopit - stát neměl peníze na kladnou (finanční) motivaci. Ostatně během šedesátých a sedmdesátých let tato praxe postupně mizela. Daleko horší mi připadá příběh číšníka, kterému zavřou vesnickou hospodu a nutí ho k práci v družstvu. Propustit ho nechtějí, nejsou lidi, a když se tak přece jen stane, odejde s pověstí flákače, simulanta a špatným posudkem, díky němuž, jak lze dovodit, ...v Alcronu nosit skleničky nebude. (24.02.2014)