Konec sázek

Z hlediska kvalit scénáře jde vysloveně o průměrnou záležitost, kterou jakýkoli díl televizních Podfukářů bez problémů převálcuje. Hrátek se záměnou kufrů jsme si užili víc než dost v desítkách filmů a Konec sázek opakuje jen to, co příznivci žánru znají nazpaměť. Do mírného nadprůměru film zařazuje herecký výkon Isabelle Huppert, která své podvodnici Betty propůjčila osobitý francouzský šarm a špičkové herectví. Podobný typ osudových žen Isabelle Huppert umí na jedničku a v době natočení filmu byla v ideálním věku pro zvýraznění své smyslnosti. Jen díky ní bych uvažoval i o čtvrté hvězdičce, ale bohužel zápletka v momentě, kdy se objeví zločinecká banda, začne povážlivě skřípat. Padouši, kteří neváhají brutálně zavraždit pokladníka, se vůči podvodnické dvojce zachovají neuvěřitelně naivně. Suma sumárum, celkový dojem 60 %. (13.01.2008)

No u mně je blbý, že pokud jsou ve hře prachy a jedná se o podrazy a v kolektivu je ženská, mám nevím proč jasno, kdo asi udělá tan záverečný podraz, ale tahle francouzská pohodička si se mnou strašně hezky hralá a pokaždý svítíla baterkou jinam, a tím se vytvářela taková správná podrazácká atmosféra, kde člověk za chvíli opravdu neví, kdo na koho hraje levou, fakt jsem si chvílema připadal jak v českým parlamentu. Vidět po delší době Michela Serraulat potěšilo a Isabelle je prostě pusinka. (16.05.2012)

Úsměvná francouzská komedie, zdánlivě "pouze" řemeslná, jakoby lehkým perem nahozená připomene svým zaměřením jiný osudový příběh francouzské slovesné kultury - stejně zdánlivě odlehlého a přece tak blízkého Maupassantova MILÁČKA. Dvojice zlodějíčků na úrovni víc než salonní je tvořena krajně nepravděpodobným párem - starým zkušeným mozkem a osudovou ženou neurčitého věku rozpuku a zenitu ženskosti kdesi mezi pětadvacítkou a čtyřicítkou. Pár, v němž muž je mužem, žena ženou, mozek mozkem a emancipace samozřejmostí, která nestojí ani za esprit, je vlastně pozoruhodně silný a ve svém nesporném parazitismu v určitém ohledu i mravný. Jeho odzbrojující, průzračná zkaženost, křížená se soudností a prozíravostí i chytrostí, jež nerezignovala na moudrost, diváka přitahuje a očarovává. Ne každého, "pouze" toho vnímavého, toho, který při slově bavič dostává záchvat vzteku a podle pozdního pověstného Horníčkova výroku sahá po pistoli. Závěr filmu, který vyznívá jako souboj dvou nikterak průhledných intelektů (i gangster, zvláště Francouz, může alespoň předstírat člověka s potřebou zvládat nesnadné umění žít) i železně pevných nervů je silný právě svou konvenční jakobypřekombinovaností. Jen skutečný realismus, jen nezmarná invence non fiction mohou vytvořit situace, jejichž důvěryhodná nedůvěryhodnost zraňuje konvenční rozum, doslova mu bere půdu pod nohama a podle očekávání ho přivádí k zuřivé odmítavosti, jež navenek předstírá sobě i jiným nad věc povznesenou aroganci. Huppertová hraje jako pánbůh (v sukních), v ničem však za ní nezaostává ani její partnersky cítící starší spoluhráč, nedávno zesnulý Michel Serrault. Prolnutí mužského a ženského intelektu nemusí být vždy vypjatě konfrontační právě tak jako lehký žánr prvoplánově podbízivý. Přidáme-li k tomuto poznání suverénní scénář, imaginativní režii i skvělou - také - krajinomalebnou kameru, silnou i kresbou mnoha rozličných prostředí, v nichž se KONEC SÁZEK odehrává, zjistíme, že i film může hladit a laskat. A těšit. A proč ne? (05.09.2008)

Na ty dva se hrozně příjemně koukalo, ale jako celek film nebyl zrovna kdovíjaký. Jako komedie to bylo slabé a ve chvíli, kdy na scénu vstoupili padouši, ta zase bylo jako nepovedená komedie. Ale přesto jsem u filmu zůstal celou dobu a takovým zvláštním, milým způsobem se bavil - jak jsem už řekl - hlavně kvůli hlavním hrdinům. (14.05.2012)

"Jen se na něj podívej, tomu by dali prachy leda v telenovele." Milionek sem, milionek tam, ale čekala jsem trochu víc. Ovšem v mém případě pochopitelně, co se příběhu samotného týká. Na Isabelle se sice fajn dívá, ale po půlce filmu, která se docela slibně rozjela, začal film ztrácet dech a šťávu a ke konci jsem už skoro úpěla, protože jsem litovala toho promrhaného materiálu, s kterým se jindy dají dělat divy. Ale na sobotní odpoledne jako oddechovka, proč ne a francouzština zní mým uším vždycky lahodně. (30.01.2015)