Konec sázek

Od Chabrola jsem viděl už docela hodně filmů a tak nějak jsem jeho filmy bral jako jistotu, že mě určitě nezklamou. Tohle je ovšem úplně něco jinýho, než bych od Chabrola čekal, a moc mě to teda nenadchlo. Hlavní dvojice tam rozjíždí nějaký podvůdky a je to docela zábavný, ale postupně se to začne celý zamotávat a já se nějak začal ztrácet v tom, kdo na koho vlastně šije podraz. Navíc se mi všichni stihli tak zprotivit, že ve finále mi bylo úplně jedno, jak to s nima dopadne. Korunu pak tomu nasadil závěr filmu, kde se to teda nějak rozmotá, ale působí to jako deus ex machina. 40% (08.07.2017)

Na ty dva se hrozně příjemně koukalo, ale jako celek film nebyl zrovna kdovíjaký. Jako komedie to bylo slabé a ve chvíli, kdy na scénu vstoupili padouši, ta zase bylo jako nepovedená komedie. Ale přesto jsem u filmu zůstal celou dobu a takovým zvláštním, milým způsobem se bavil - jak jsem už řekl - hlavně kvůli hlavním hrdinům. (14.05.2012)

Úsměvná francouzská komedie, zdánlivě "pouze" řemeslná, jakoby lehkým perem nahozená připomene svým zaměřením jiný osudový příběh francouzské slovesné kultury - stejně zdánlivě odlehlého a přece tak blízkého Maupassantova MILÁČKA. Dvojice zlodějíčků na úrovni víc než salonní je tvořena krajně nepravděpodobným párem - starým zkušeným mozkem a osudovou ženou neurčitého věku rozpuku a zenitu ženskosti kdesi mezi pětadvacítkou a čtyřicítkou. Pár, v němž muž je mužem, žena ženou, mozek mozkem a emancipace samozřejmostí, která nestojí ani za esprit, je vlastně pozoruhodně silný a ve svém nesporném parazitismu v určitém ohledu i mravný. Jeho odzbrojující, průzračná zkaženost, křížená se soudností a prozíravostí i chytrostí, jež nerezignovala na moudrost, diváka přitahuje a očarovává. Ne každého, "pouze" toho vnímavého, toho, který při slově bavič dostává záchvat vzteku a podle pozdního pověstného Horníčkova výroku sahá po pistoli. Závěr filmu, který vyznívá jako souboj dvou nikterak průhledných intelektů (i gangster, zvláště Francouz, může alespoň předstírat člověka s potřebou zvládat nesnadné umění žít) i železně pevných nervů je silný právě svou konvenční jakobypřekombinovaností. Jen skutečný realismus, jen nezmarná invence non fiction mohou vytvořit situace, jejichž důvěryhodná nedůvěryhodnost zraňuje konvenční rozum, doslova mu bere půdu pod nohama a podle očekávání ho přivádí k zuřivé odmítavosti, jež navenek předstírá sobě i jiným nad věc povznesenou aroganci. Huppertová hraje jako pánbůh (v sukních), v ničem však za ní nezaostává ani její partnersky cítící starší spoluhráč, nedávno zesnulý Michel Serrault. Prolnutí mužského a ženského intelektu nemusí být vždy vypjatě konfrontační právě tak jako lehký žánr prvoplánově podbízivý. Přidáme-li k tomuto poznání suverénní scénář, imaginativní režii i skvělou - také - krajinomalebnou kameru, silnou i kresbou mnoha rozličných prostředí, v nichž se KONEC SÁZEK odehrává, zjistíme, že i film může hladit a laskat. A těšit. A proč ne? (05.09.2008)

No u mně je blbý, že pokud jsou ve hře prachy a jedná se o podrazy a v kolektivu je ženská, mám nevím proč jasno, kdo asi udělá tan záverečný podraz, ale tahle francouzská pohodička si se mnou strašně hezky hralá a pokaždý svítíla baterkou jinam, a tím se vytvářela taková správná podrazácká atmosféra, kde člověk za chvíli opravdu neví, kdo na koho hraje levou, fakt jsem si chvílema připadal jak v českým parlamentu. Vidět po delší době Michela Serraulat potěšilo a Isabelle je prostě pusinka. (16.05.2012)

Od začátku čekáte klasický mustr o podvodnické dvojici, který baví svými promyšlenými ale i improvizovanými akcemi. Tenhle pocit vás opustí po prvních deseti minutách a pak už sledujete zmatenou romanticko-nicovou story, ve které se nedokážete dobře zorientovat. Kdo koho se vlastně chystá podvést? Děj bloudí, až zabloudí do Karibiku, kdy už je vám vlastně jedno, kdo koho a jestli napálí. Škoda, začátek se zdál na víc. (15.04.2013)