Ledové království II

V jednom kině vyprodáno - ve druhém skoro, ale to už jsme se tam dostali. A hordy malých převážně holčiček (zhruba tři na jednoho dospělého), které byly natěšené a nakonec se zasmály jedině když něco (cokoli) hýknul Sněhuláček Olaf. Ostatnímu (jakože příběhu) nijak zvlášť nerozuměly, ale nezdálo se, že by je to trápilo. Hlavně, že naše princezničky Anna s Elsou byly pořád tak úhledné, se štíhlým pasem a v krásných šatech. A pořád se měly rády hlavně mezi sebou; není divu, když si Anna musela vystačit s tím trumberou, který ji celý snímek oddalovaně (Bože, v kolika filmech jsme to už viděli!) žádal o ruku a Else radši ještě nikoho ani nenašli (asi až v trojce, že). Ale ani jednou jsem neusnula, což se mi u animáků stane málokdy, takže bych neměla škudlit a za tento megafenomén dát aspoň 4 hvězdy, což ale neudělám, protože se tvůrci dopustili jedné zásadní chyby: za šest let nedokázali oslovit nikoho, kdo by napsal jednoznačný hit jako byl v jedničce. Všechny holčičky denně zpívaly "Najednou..." a teď mají smolíka. Néé, vlastně musím dát čtyři hvězdy, to nemůžu neteřím udělat, ony tady nehlasují, protože se neumějí ještě ani pořádně vysmrkat, ale jistě by daly plný počet. (26.11.2019)

Famózne naanimované. A to je všetko. Príbeh je x krát lúhovaný čaj bez snahy predať to banálne posolstvo aspoň trošku inak. Navrch toho ja neznášam muzikály; tu o to viac, že postavy spievajú v tých najneuveriteľnejšách chvíľach a niektoré pesničkové sekvencie už nie sú muzikálové čísla ale čisté videoklipy. Tož tak. 5/10 Tomu kto prekladal piesne do slovenčiny by som dal po pysku. "Som zablúdený" mi temer utrhlo uši. (02.12.2019)

Na rovinu musím přiznat, že mě překvapilo, jak dospělou fantasy představuje jádro příběhu druhého Ledového Království. Ale stejně tak musím zdůraznit to "jádro". U Disneyho totiž na otázku vyrovnávání se se zpochybněním našeho dědictví a důvěry v rodiče, a také na pokračující Elsiny pochybnosti o tom, zda někdy pochopí sebe sama, a také zda obstojí jako ochránkyně svého lidu, navěšeli typická cinkrlata od dětinského humoru přes osmdesátkově znějící songy (Kristoff je druhý Lionel Richie, včetně videoklipu uprostřed filmu, WTF?) a roztomilé pišišvory - a také afroame..., pardon, afronordického důstojníka - a jako už tolikrát zabili něco, co mohlo být výjimečné. Zůstala jenom úžasně animovaná pohádka, která má momenty, kdy i dospělému může zatrnout, a opět velmi silnou Elsinu píseň (Show Yourself/Ukaž Se) - ale není třeba se nechat mýlit, stále je to prostě Disney, a podle toho to také se všemi dopadne;) Uznávám, že místy je to opravdu působivé, a odhalení, co vlastně byl zač zpěv v roztmívačce prvního dílu, docela "wow", stejně jako "bod zlomu" v Atohalanu a magie živlů vůbec. Oceňuju, že se tvůrci pokusili posunout od sesterské lásky k skutečné dospělosti (dobře, u Anny ještě ne úplně, ale i ona vyzrává) a hledání sebe sama, a nadnesli ty mnou na začátku zmíněné otázky, ale i když je to příběhově rozhodně lépe zvládnuté než nelogičnostmi prošpikovaná jednička, asi bych spíš ocenil, kdyby Anna taky objevila svoji kouzelnou moc a stala se Sithem:D Ale není třeba si zoufat, do třetího dílu času dost:) In your face, Disney, za to, co jste provedli se Star Wars, tohle budete poslouchat docela dlouho:P Ale abych to nějak zakončil, bude fér přimrazit téhle záležitosti 70%, byť z jiných důvodů než proč jsem totéž dal prvnímu dílu. (31.10.2020)

O hlubším přijetí sama sebe i o tom, že být jiný je v pořádku, ale onu jinakost nemusí přijmout jen okolní svět, ale v první řadě já sám. Přiměřeně výchovné pohádky mám moc rád, tady se ale míří ještě výš. A i když je vyprávění prokládáno nejprůzračnějšími rodinnými poučkami, nemám pocit, že by jich v dnešním světě nebylo potřeba. Tentokrát navíc Elsa s Annou víc než minule nejsou o dech beroucí animaci nebo dokonalých písničkách. Umí si udělat legraci sami ze sebe a zároveň nasadit nejneodbytnějšího ušního červa (Lost in the Woods), emocionálně trojnásobně zničit během jediného songu (Show Yourself) a jen tak mimochodem přihodit i zdánlivě nedějovou, ale snad o to víc pro-single-vhodnější Into the Unknown, která se chvályhodně nesnaží být novou Let It Go. Snad nejvíc mi ale podráží nohy, jak dojemné tohle pokračování je. Ať už klasickými žánrovými způsoby nebo pouhou silou interakce mezi jednotlivými charaktery jde o tklivou podívanou, která zároveň neztrácí nic z uvěřitelnosti ani vlastní tváře. (08.03.2020)

Jednička se mi moc nelíbila, za to ve dvojice je ten příběh zajímavější. Je to takové mýtické, a to se mi na tom líbilo. Celkově i postavy jsou sympatičtější a vcelku jde o hezký film. Ovšem i zde bych ubral polovinu písniček, protože jich tam je na pohádku hrozně moc. Každopádně animace je luxusní, stromy, listy, voda... vypadali jak skutečné! (27.10.2020)