Ledové království II

V nabídkách hračkářství už více než šest let najdete plyšové sněhuláky Olafy a panenky princezen Anny a Elsy. Připravit pokračování nejúspěšnějšího animáku historie tedy bylo v podstatě povinností. Vrátily se staré známé postavy, na jejich novém dobrodružství je ale dost znát, že vzniklo v podstatě jenom z komerčních důvodů. Doprovodné písně už nemají takovou sílu a chytlavost a chyběla mi nějaká uhrančivá sekvence, jakou byla v původní pohádce stavba ledového zámku. Film má ale naštěstí i dost pozitiv. O dokonalé animaci není u Disneyho ani nutné mluvit, osobně mě ale potěšil vývoj Olafa z otravného vedlejšího doplňku v plnohodnotnou komickou postavu (jeho scény patřily k nejzábavnějším). Závěr je navíc řešen tak, že třetí díl už by se opravdu točit nemusel. Cílová skupina, tedy holčičky cca do deseti let věku, bude každopádně nadšená. (23.12.2019)

Dvojky bývají průšvih a vykrádačka sama sebe, pokud to vůbec má nějakou myšlenku (jinou, než vydělat tvůrcům nějaký ten další milion), jde-li o muzikál, koná se přehlídka nevýraznosti a plytkosti bez nápadu. Ledové království II jde ve vyšlapaných kolejích - hrdina pocítí nutkání někam jít a řešit, jde, vyřeší a všichni se radují (poznáváme všechny ty drakobijce, hledače zlatých ptáků, ale v podstatě i Pána prstenů), drží se i schématu dvou milujících se sester, které se snaží chránit jedna druhou, přičemž, jak ty vrstvy na hokejce, doopravdy silné jsou jen spolu. Chtít a očekávat něco fungl nového je jako vymýšlet hranaté kolo. V nastaveném schématu tedy po nahlédnutí do minulosti pokračuje příběh dál. Se zacílením na původní fanoušky si dovoluje v zápletkách přidat na složitosti a temnosti. S ohledem na rodiče, tvořící skutečným divákům doprovod, jsou dodány vtípky nejčastěji ze strany Olafa, který konečně přestal být jen otravný tupan a začal být funkční odlehčující prvek, a geniální parodický love song Kristoffa (nějaký americký Michal David, jehož nedokážu identifikovat). U hudby se dá říct, že ač nemá dynamickou hitovku, jakou v jedničce byla Elsina Najednou!, není tupá a kolovrátková. Oscarový hit bude úvodní píseň, co Iduna zpívá dcerkám All is Found, která svou poetičností dotahuje na úvodní píseň maminky z Písně moře (asi není náhoda, že takové písně jako ukolébavku zpívají maminky). Co zážitek z filmu zvedá z objektivních čtyř hvězd na subjektivních pět, je to: "Já bojím, dej ruku! Kam jde Anna? Co dělá Elsa? Má šaty, sluší šaty," které znělo vedle mě. Doufám, že když už si tvůrci dali tu práci s vytvořením spousty krásných šatů a šperků pro obě hrdinky, bude mezera na trhu zaplněna jejich reálnou podobou. Ty plastové korunky a bižuterní hrůzy jsou výsměch veškeré estetice. (25.11.2019)

Pátý element pro děti. Docela podařené pokračování buduje mytologii a přináší spoustu překvapení, z čehož budou holky nadšené. A ten moment, kdy Anna objetuje město pro vyšší účel je dost šokující. Některé písničky jsou slabší a klidně bych ocenil méně prostoru pro Kristofa. Olaf je samozřejmě nejlepší. (01.11.2020)

Pochopitelně nejsem cílovka, což jsem nebyl ani v době premiéry prvního dílu, na kterém jsem byl v kině a celkem si jej užil. Uteklo mnoho let, Frozen nabralo děsně otravný kultovní status a mě se to dé dvojky vůbec nechtělo, zvlášť když vím, jak Disney (a jejich filiálky) v poslední době točí sequely (Toy Story 4 zbytečnost ad absurdum). A zbytečné rozvětvování dostatečně uzavřeného příběhu (tak jak si matně vybavuji) se dostavilo i tentokrát, nevyhnutelné trojce se již vyhnu s jistotou. Stále si stojím za tím, že kvalitní animáky si dokáží užít rozdílné generace diváků, Frozen asi vždycky bude mít jasně danou, leč dostatečně početnou, cílovku, za mega úspěch (nejen) tohoto filmu je však třeba Disneymu vyseknout mocný kudos, kraluje na všech frontách...PS : Olaf je skutečně vůbec nejotravnější postava v početném zástupu filmů, které jsem za drahnou dobu viděl..6/10 (14.02.2020)

Druhý díl nastoluje řadu dalších nosných témat a poselství spjatých nejen s Elsou a Annou, ale i s ostatními postavami (zejména s Olafem a Kristoffem). Elsa si sice v prvním díle prošla důležitým procesem sebepřijetí, ale v závěru svou svobodu (ledové království) stejně opustila a znovu se podvolila svazující funkci královně Arendellu. Příběh druhého dílu je proto odvíjen od opětovné nutnosti Elsina osvobození se z okovů povinností a návratu k vlastní podstatě. V hledání odpovědí na existenciální otázky se pohádka posunuje do roviny filmu–terapie. Jelikož Elsa nechápe, co se kolem ní děje (slyší volání hlasů) a ztrácí vnitřní klid, musí se podvolit psychoterapii ve smyslu návratu do minulosti za účelem objasnění jednání v přítomnosti. -- více v mojí recenzi na 25fps.cz (20.12.2019)