Die bitteren Tränen der Petra von Kant
The Bitter Tears of Petra von Kant
Režie:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHrají:
Margit Carstensen, Hanna Schygulla, Katrin Schaake, Eva Mattes, Gisela Fackeldey, Irm HermannObsahy(1)
Petra von Kantová je úspěšnou módní návrhářkou. Žije sama, pouze se svojí asistentkou a služkou Marlene. Stýká se pouze se svými nejbližšími přáteli a rodinou. Její sestřenice Sidonie jí seznámí s Karin, krásnou mladou dívkou, jež projeví zájem stát se Petřinou modelkou. Petra brzy na to propadne kouzlu o deset let mladší Karin a zamiluje se do ní. Karin však stále touží po svobodě a nezávislosti a Petra získává dojem, že je pouze zneužíváno její bohatství a postavení a její láska není dostatečně opětována. Její neštěstí vyvrcholí příjezdem muže, kterého Karin představí jako svého manžela… Fassbinder tento film natočil podle vlastní divadelní hry, celý děj je situován pouze do jedné místnosti a obsazeny do něho byly výhradně ženské postavy. (ČSFD)
(více)Recenze (24)
'Ženský' film, který zdaleka nemusí být o ženách a pro ženy. Žena je (sebe)klam. Když ráno stane musí si navléct příslušní kostým a nasadit masku. Namalovat si tváře, oči a ústa, nalepit umělé řasy a nasadit paruku. Před publikem i sama sebou vždy zahrát perfektní roli. Žena lže, kdykoli promluví a klame tělem, kdykoli je spatřena. I v podřízené pozici dokáže zotročovat a zároveň sama touží být zotročena - a její idea se ale rozplyne ve chvíli, kdy je zcela naplněna... Může být žena, která podá přehnaný herecký výkon sebe sama, považována za travestitu? Skrývá homosexualita vlohy pro misogynii a nebo se jedná čistě o závist? A co na to Jan Tleskač? ()
Okázale formálně minimalistické a přítom upovídané nad snesitelnou míru. Výtvarně rafinovaně stylizované, ovšem prvoplánové. Artistní a banální. Hm. Nuda. - Btw. teď mě pobavilo, že bergmanovi Šepoty a výkřiky, které jako by tomuhle filmu z oka vypadly, jsou dokonce natočeny ve stejném roce :) ()
Na jedné malé (téměř divadelní) scéně, ve čtyřech obrazech a za pomoci několika talentovaných ženských představitelek uhnětl Fassbinder učebnicový příklad rozpadu lidské osobnosti. ()
Napošesté už to vyšlo. — Pětkrát jsem se setkal s Fassbinderem a pokaždé jsem odcházel spokojený, ale s pocitem, že tomu něco málo chybí. Až tentokrát do sebe všechno zapadlo: příběh, kamera a kompozice záběrů, až nepříjemná intimnost celého filmu, dialogy, herecké výkony. Všechno dávalo smysl. Zvláštní, že se to stalo právě u přepisu divadelní hry. Možná, že jsem pouze potřeboval opravdu si zvyknout. Vlastně je to celkem jedno. Hořké slzy jsou nepřekvapivě náročné, ale výjimečně krásné. ()