Proč posedl amok pana R.

Kdybych musel velkou část života čelit takhle nekompromisni lavině bezduchosti a nikam nevedoucích bezvýznamných dialogů, věřím tomu, že mě popadne úplně stejný amok. Kurt Raab je ve svojí uťáplosti dokonalý, mám pro něj slabost už od Satansbraten (kde teda rozehrával daleko šílenější hru). Škoda, že se Fassbinder od tohohle filmu úplně distancoval - mám pocit, že by z něj vytřískal brutálnější podívanou. (21.05.2014)

Rané Fassbinderovy filmy mám nejraději a tento patří na pomyslný piedestal, který mu následujícími písmenky stavím. Herr Raab vede průměrný a na první pohled spokojený život... S hezkou ženou se starají o jediného synka, bydlí ve slušném a poměrně dobře vybaveném bytě, má stabilní (do určitě míry kreativní) zaměstnání, pár přátel... Dalo by se říct, že mu nic nechybí. Jenže za fasádou relativní spokojenosti (viděné vnějším pozorovatelem) se skrývá zhnusení sebou samým, svým nudným a prázdným životem, rodinou, okolím... Vnímá manželčin nezájem o syna, klevetění, cítí posměch. Narůstá izolovanost, deprese. U člověka s povahou Herr Raaba však vnější pozorovatel nic nepostřehne. Herr Raab je totiž člověk hydraulický... :-) Relativita klidu a zdánlivé pohody trvá až do okamžiku dosažení mezního stavu psychické stability... (Morálku sem netahat!) Následuje amok a vpodstatě logické vyústění. Fassbinder nic nekomentuje, pouze předkládá syrový a takřka dokumentární záznam životního příběhu průměrné rodiny, jakých jsou mraky (tohle neplatí pouze pro NSR začínajících sedmdesátých let... Byl to takový nenápadný a tichý chlapík. Nikdy bychom to do něj neřekli...). Dokonalý film! (28.12.2008)

Tento film byl mým prvním setkáním s filmvou tvorbou R. W. Fassbindera a musím říct, že jsem naprosto unešen. Každý záběr tohoto filmu má smysl. Díky nesčetným rozhovorům se režisérovi daří, až do jen tak někde nevídané hloubky, vykreslit povahu a pohnutky hlavní postavy. A to dokonce přesto nebo snad možná díky tomu, že pan Raab sám, se moc neprojevuje. Jeho postava vzbuzuje pohrdání, zároveň však také lítost. Při scéně, kdy se Rath na beznadějně večírku snaží vnutit přípitek, mi bylo trapně i za něj. Nelze také neocenit velice realistický scénář, navozující dojem příběhu ze života a všudypřítomnou kameru, která by mohla být inspirací Larse von Triera. Fassbinder je podle mého největším filmovým psychologem. (11.05.2009)

Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí... (26.03.2009)

Presný obraz uzatvorenej rutiny strednej vrstvy. Prevládajú stupídne témy v dialógoch, zakrývanie podstaty, slovné nedopovedanosti, neúplnosti, simulujúce akúsi psychologicko-vzťahovú znalosť magazínových článkov zo spoločenských časopisov. Kultúrny záujem sa sústreďuje na hlúpe tv seriály a mozogvymieľajúce estrády a zábavné šou (dnes reality šou). Príznačná je scéna, v ktorej matku pána R. zaujíma len pramálo nejaká uplakaná opera pre operu samotnú. Zaujíma ju len to, že spĺňa povedomie tej, čo chodí pravidelne na operu a napĺňa tak úzus kultúry dychtivej a znalej paničky. Jej režisér či aktéri sú jej ukradnutí. Skutočný záujem jej aj jej nevesty - manželky pána R. je vo vytešení sa nejakou tv seriálovou hlúposťou. Hlavný aktér je v postavení radového zamestnanca - stavebného návrhára. Dni trávi nad rysovacím prknom, zakresľujúc do výkresov ticícky okien, garážových stojísk a vchodov do traktov kolektívnej bytovo-kancelárskej výstavby. Jeho rebélia spočíva v opileckom prejave pred šéfom a kolegami, vyznievajúcim ironicky svojou prehnanou podliezavou chválou. Veľa záberov je nakrúcaných zozadu, často vidíme len vzadu ulízané úradnícke vlasy pána R. Akoby hercov zaberala akási skrytá kamera, zaznamenávajúca autentické reči. Reči, z ktorých možno odvodiť príčinu záverečnej tragédie. Len tá samotná film problematizuje, pretože podobných riešení frustrácie strednej triedy, spočívajúcich v radikálnom vysporiadaní sa s okolím, čo Vás-Nás-Ich dennodenne serie, je minimum. Sociálno-kritickí autori v literatúre a filme veľmi radi spájajú osobné so spoločenským. Niekedy prestrelia, čo je aj prípad Amoku pána R. Presne, ako píše Artran. Stačí sa pozrieť do zrkadla. Niekedy ani netreba pootočiť ho k susedom. Forma podobá Dogma štýlu, dávno pred jeho ustanovením. (22.11.2015)